« Domů | bueh » | 2.11 » | . » | - » | Aaka a pan vlak » | nekonečný let » | září » | únor, březen » | tak nevím... » | Tak už píšu z USA »

pozdrav z jedné půlky mého mozku

moje srdce otisklo se

do starého notýsku

nepotřebuji k tomu nic...jen notes a propisku

 

Co otisklo se na papíře?...Nic jen velká temně bílá záře...Velká bílá poušť,...žádná duše nablýzku...

a Bílá záře kolem černa...

Nořím ruce, nořím tváře...topím oči do polštáře...všechny části svého těla propadávám do písku.

Chytám stébla záchraná...

Stébla? Jaká? KDE?

žádná záchrana!

kdosi hodil mi lano...Chytím ho....držím ho...Hle Spása! Ach ano

co to?...z lana je řetěz...nevědomky tahám za zátku....

padám...PADÁM....nevím kam...Letím střemhlav .....pozpátku.

Ocitám se v duchoprázdnu.....lesk podoben oblázku..matný...bílo šedý je ten odstín odlesku.....

visím zas někde v ničem...pro nic za nic...na stěně jen řada prázdných polic.....

a vedle díra

..... obrys,.... z mého srdce otisku....

hodila jsem ho proti zdi,

...cit pohřbila do písku...