... (nonartificiální blbosti)
připíchnu se na nástěnku, koukám si zpříma do očí.
Všude ticho, horko, světlo, svět už se dávno netočí.
Odtrhnu se od toho, dávno už nevím co to je
a nemám náladu měnit své postoje.
Teďse otočím a půjdu dodělat, co začla jsem kdysi.....
pokud však dílo mé nežerou krysy.
Půjdu a dodělám, co začla jsem dávno
Stojím a zírám na zlatavé plátno.
Vezmu si inkoust a malířskou štětku
cákám jím na stěny života ozvěny
nechápu proč měla jsem za žití pětku.
Všude kolem temná modř, inkoustové zrádno.
Všude kolem tma jen...jen to otřesné plátno.
Jen žlutý puntík v nekonečné dáli
spaluje mne uvnitř
Ach z duše zbudou cáry.
Zvedla jsem se ze země
a připevnila na nástěnku, dál krmila v mysli své
hloupoučkou doměnku
svět potrvá věčně
Proklatě,zírám na dva zlaté puntíky uvízlé v temnotě.
tak tohle je dobry,hlavne jak cakas ty ozveny.fakt hezky a nekomentovatelny.tadle ma vahu,skrytej smysl v nesmyslu,co vychazi z pocitu ziti.z marnosti vlastni existence.nestacim se divit.klobouk smekam a zvedam sam sebe a pripichavam k nastence.
Autor yo | 10.11.2008 12:07:30