:(
a to si říkáš kamarádka? ignorovat moje zprávy v tak těžkých chvílích? Začínám to v břeclavě nesnášet....nemám se tu kam uchýlit..
kam utéct a kam se schovat žádné útočiště.zvlášť za deště.Nic co by nebudilo pozornost a tázavé pohledy...Snad jen otočit se dovnitř....zase a žádný zachránce nablízkuneni
Nesnéším takovou bezmocnost.......
A když lidi od tebe něco očekávají a ty to nechceš udělat a nějakým způsobem se ti to příčí nebo prostě nemůžeš je to o to horší. Začne to tím že tě do něčeho nutí a už kvůli tomu nechceš,a potom to končí tím, že se nesnášíš za to, že jim odporuješ, způsobíš smutek,pokládání dotěrných otázek a v cíli by sis nejradši omlátila hlavu o zeď za to, že nechceš.Nakonec nejsem ani tady ani tam.Sedím mimo všechno a lituju samu sebe.Lituju toho, že jsem udělala něco špatně, že to mohlo někde někoho mrzet, někoho zranit,a bojím se toho že to tak skutečně je.V takovích chvílích se potloukám mimo realitu a vracím se tam, kde mi bylo dobře.To přižene další vlnu modrých tun a já pod tou tíhou jen ležím a zase jen lituju toho, že to už bylo a že to není tak jak to není.
I růžové bríle se občas přebarví na černo.
Apaticky chodím po bytě sedím před počítačem poslouchám stejně bledé tóny s hlavou prázdnou jako modré mořské dálky.jako ty písčité nekonečné pustiny vyprahlé do poslední slzy,co neúprosně sledují opačné blankytné nebe.Nesnáší ho, milují ho , závidí mu , litují ho.
Blazeována okolím počítám minuty a čekám na další den, který už taky nějak přečkám.
Venku je to tak krásné.Ve světě tolik neskutečných možbostí tolik věcí co ještě neznám a já sedím doma a přemýšlím zase jen nad svými vnitřnostmi.
Fakt žiju jinde a jinak a nevím co mám v takových chvílích dělat.s prostými věcmi se nedokážu vyrovnat právě proto, že nejsou tak úplně prosté jak se na první pohled zdá. Vím že rozběhnout se hlavou proti zdi není žádná statečnost .Ta je naopak se na tu zeď dívat a přemalovat ji na bílo.
Ale když barva dojde?
Miluju tvoje myslenky...proc jsi odesel? : (
Autor Shitaiii | 31.07.2009 19:45:31
je to jenom pocit,vsechno je totiz jenom pocit.pro me velice znamy pocit.dny jdou jeden za druhym,jeden horsi nez druhy.co poradit nevim.sam nevim,sam se casto citim podobne a nenalezam vychodisko az prijde vec velice prosta a ja vim,ze neni tak spatne,ze nejsem na tom nejhur a ze muzu bejt rad aspon za to,ze jsem.ze se mohu morit tihou sveta, vlastni blbosti,blbosti jinejch.proste doufat,ze bude lip.jednou urcite.svet patri nam!co neni muze byt,dokud jsi tu.
Autor nadie | 10.11.2008 11:36:04