« Domů | bueh » | 2.11 » | . » | - » | Aaka a pan vlak » | nekonečný let » | září » | únor, březen » | tak nevím... » | Tak už píšu z USA »

tady u nás (..odněkud nikam..?)

Podívej se na nebe.Zaťuká mi slunce na čelo.Jsme tady jenom pro tebe.

A hele podívej znova.Kam se tvé tělo podělo?

Zmizelo?

Ne.To jen pro mne už žádné není.Je jenom modrá pustina.Modré a sladké opojení.

-Odtrhni oči od nebe! Zaťuká mi kdosi na rameno.

Nikdo nebude žít za tebe!

Tak vem si tohle podává mi.

S poděkováním přijímám.

Co?

To sama nevím.

prostě to mám.To je vše.

A zdánlivě na nic.Že?

Však zdání klame.Něco je i bez důvdů dané.

Je i to co není.

Jak nicota,tak zapomění.

 

Jako v nekonečném příběhu.

Jako v životě.

...

pokud chceš vyhrát tak bojuj.V bojích se sebou samým...

už víš co to bylo za dar? To co máme všichni a to čeho si málo kdo váží a málokdo to vníma. je to první bod v RB.

Přidej komentář