28.Duben 2007
Tohle a tamto aneb vše co mě napadlo...:)
Nelekejtese,kdybytenhle příběhnedával smysl, ale když je mi smutno, rádapíšutímzpůsobem, že píšu všechnoco mě napadá. Někdy to pomáhá.Vážně.Zkuste to.
Když sekouknu do vnitřku svéhosrdce, vidím prázdnotu.
Černočernou tmu, kteráprostupuje nejen srdce, ale iduši. Věřím žejednouse zase začneprojasňovat, ale určitě to nebude tak hned.Za čassevšechna ta tmazačne vyjasňovat a z té ošklivé a zlé nocisestanenádherný adobrotivý den. Všude budou kvést květiny, zpívatptáci,vonětpříroda abude svítit to krásné žhavé slunce. Miluju tepléletnídny. 
Dny,kdymůžu chodit v sukni, opalovat se, koupat se apodobně.Naopakteď se mésrdce podobá spíše podzimním zachmuřeným adeštivým dnům.Alejednou tam dětizase začnou vesele výskat a hrát sis míčem.Klucibudou lézt po stromecha děvčata pléstvěnečkyz čerstvěrozkvetlých pampelišek. Nechci trávitsvůj životneustálýmtruchlenímpro ztracenou lásku. Časem se s tímvyrovnám abudu seradovat pronalezenou lásku.
Jak řekl kdysi jeden moudrýčlověk, život jejakonádherná kniha, ale nemácenu pro toho, kdo neumí číst.Já umímčíst,tedy alespoň doufám. Pevněv to doufám. Ještě před časemjsemčístneuměla, ale nyní? Všechnozlé je pro něco dobré a já jsemtynekonečnémosty přes řeku překonala.Díky bohu. Kdyby ne, kdo ví cobyteď bylo. Možná žeta tma by z méhosrdce již nikdy nevyšla. Denbymá duše už nikdynezpatřila. Ale nyní užjsem poučená.
Ze všechchyb,které jsem udělala. Můžudoufat, že již vícekrát neudělámstejnouchybu.Že už vždy budu ta, která budejen dávat, ne brát. Že mésrdce jižbrzyprosvítí plamínek naděje.
Autor: Sifflinka v 20:26 |
Komentáře (0):