05.Květen 2007

Děvče a svět

Žila jednou jedna holčička a ta holčička hrozněrádapomáhala lidem. Když někdo nevěděl kudy kam, ona mu ukázala tusprávnou cestu.Byla krásná a plná optimismu. Byla tak naivní. Ale, dětská naivita někdy pomůžeproti všem bolestemsvěta. Naivita je ten nejsilnější lék. Když člověk neví, coho čeká, jeto kolikrát lepší. Když neví do čeho jde, snáz všechno udělá. Toděvčeplné radosti ze života pomáhalo svému okolí jak jen mohlo a doufalo,žeaž ono bude v úzkých, ostatní mu také pomůžou. Nestalo se tak. Kdyžděvčátko potřebovalo pomoct, okolní lidé, jako by neslyšeli. Jakoby neviděli.Prostě ji ignorovali. Jak moc se v nich zklamala. Aleona to nevzdávala.Vstala, otřásla se a šla dál. Dál pomáhala lidem adoufala. Doufala v to,že jednou se najde člověk, který sek ní ani v té nejčernější hodinceneotočí zády. Doufalav dobro na tomto světě. V dobro, kterénepřicházelo. Bohužel.Ale ona to zkoušela stále dokola. Až jednou jí došlysíly. Už dál prostěnemohla. Všechny kolem sebe naplňovala energií a potěšením.Ale jívšichni akorát přehlíželi. Najednou cítila, jak padá do prázdna. Padá apadá. Neví už jak dlouho padala, ale bála se nárazu. Jenže tendlouho očekávanýnáraz ne a ne přijít. Najednou zjistila, že už nepadá.Že leží. Ale kde? V nebi.Mezi spoustou andělů, kteří jsou tak hodní. Stejně hodní, jako bylaona, než jíokolní svět plný zla a přetvářek vzal všechnu naději. Vzaljí život, který mělatak ráda. Život plný lásky, jenž rozdávala všudeokolo. Lásky, kterou jí nikdoneoplácel. Už nemohla žít mezi takchladnými tvářemi. Její duše již muselaopustit tělo a vydat se nadlouhou pouť, která ji ještě čekala. Její dušeodešla a mezi anděly došla klidu, došla lásky, došla porozumění, po kterémtolik toužila.