28.Duben 2007
láska je láska...pořád stejná mrcha:(
Už se vám někdystalo,že jstebyli do někoho zamilovaní až po uši? Jistě..komu se tonestalože?..Ráda bychvám tady teď popsala příběh, který se mi stal.
„Jupí,vzalimě!“ byla jsemhrozně šťastná, když jsem se dozvěděla, že měpřijali naškolu, kterou jsem sivybrala. Za nedlouho po tom jsemvytvořila stránkynaší třídy. Neskutečně jsemse tam těšila. Na tystránky přišlo pár lidí,kteří už na obchodku chodili. Mezinimi byl iON. Nechal tam své icqčíslo a já, pod domněnkou, že je to děvče,jsemmu napsala. Okamžitě měokouzlil. A když mi poslal fotku, řekla jsem sižeje i moc hezký.Prázdniny se přehouply jako voda. Během těch velkýchprázdninmi alezačala psát na icq nějaká holčina. Na první pohled mibylamocsympatická. Nakonec z ní vylezlo, že s NÍM chodí.„Jsem toalesmolařka.“ Řekla jsem si. Ze začátku roku jsem ses ním aninescházela.Vždycky jsme se pouze pozdravili. Naopaks tou dívkou sez nás stalykamarádky na život a na smrt. Bylyjsme nerozlučnádvojka. Když přišla mojeprvní prodlouženáv tanečních a my začalitancovat, podívala jsem se nabalkon askoro jsem omdlela. Stál tam ON.Na druhou prodlouženou za mnoutakypřijel a několikrát jsme spolutancovali. Tam jsem se do něhozamilovala. 
Potomzačalitaneční pro pokročilé. Přesvědčila jsem ho, aby šel se mnou.Povedlose.Na první hodině jsem ho seznámila s mojí skvěloukamarádkou zezákladky.Netušila jsem však co se o další hodině stane. Potéhle prvníhodině jsemodjela na lyžařský výcvik. Tam se za námi přijelipodívatkluci ze čtvrtéhoročníku. Jednoho z nich jsem okouzlila.Druhý denráno odjeli a už předpolednem mi od něho přišla smska. Začalijsme sipsát. Když jsem se vrátilaz lyžáku přerostlo to v něcovíc azačali jsme spolu chodit. Mezitímproběhla druhá hodina tanečních.Na téjsem zjistila, že kamarádka ze zakládkys NÍM chodí a ON sekvůliní rozešel s tou skvělou holčinouz obchodky. Hrozně měto odněho mrzelo. Přestala jsem se s nímstýkat. Se čtvrťákem jsembylašťastná. Pak ale začal žárlit. Žárlil úplně navšechno. Na můjvolnýčas, kamarády i rodinu. To mě hodně mrzelo a to bylo takydůvodem,pročjsem se s ním po měsíci rozešla. Asi měsíc, možná i oněcodéle, porozchodu jsem se sblížila s jedním klučinouz místaméhobydliště. Byla jsem s ním šťastná do doby, nežjsem s NÍMjela dokina. Tam to všechno začalo nanovo. Zase jsem dotoho spadla.Zase jsem se doněho zamilovala. Ale měla jsem takovýhřejivý pocit žeje to oboustranné.
Hneddruhý den jsem se kvůli NĚMU rozešla s tímklučinou od nás atěšila jsemse, že v sobotu přijede a budemespolu celé odpoledne.Ta kamarádkaz obchodky se na mě neuvěřitelněnaštvala. Bylo mi tolíto, ale říkalajsem si, že přece nezahodímtakovou příležitost býts klukem, kteréhomiluju. Jenže v tusobotu, kdy měl přijet,jsem ráno obdržela smsku. Av ní stálo, žesi uvědomil, že milujeněkoho jiného, a proto že se mnounemůže být.Miluje jí! Mojí kámošku!Zhroutila jsem se v slzách. Nevědělajsemco mám dělat. Nikdy jsemkvůli klukovi nebrečela, ale ta bolest bylatakvelká. A pak jsem si touvědomila. Ztratila jsem HO. Ztratila jsem iji.Ztratila jsem je oba. Naobou mi tolik záleželo.
Tenhlepříběhsemi stal během tři čtvrtě roku. A dnes je ta osudová sobota, kdymiodNĚHO přišla smska. Rozhodla jsem se, že nebudu truchlit. Bududoufat,že ty dvaspolu budou šťastní. Doufám, že ON bude šťastný. A žene semnou? Co mám dělat?Jak ho k tomu mám donutit? Nijak. Láskuneumípřičarovat ani ta nejlepšíčarodějnice. Teď můžu jenom doufat, žese conejrychleji odmiluju a budevšechno jako dřív.
Autor: Sifflinka v 12:23 |
Komentáře (0):