Spokojenost
U mě ''spokojenost'' neni zrovna jako doma,proto si užívám toho,že jsem teď spokojená a skoro nic mě netrápí a co mě trápí,na to jsem si už zvykla.Štěstí se ke mě otáčí zády a nechává mě vydusit do poslední chvíle a když už jsem úplně na dně,pak se na mě konečně usměje tak,jako dneska.Úplně nejradši mám situace,kdy si uvědomim,že všichni okolo toho štěstí většinou chodíme a chodíme a přehlížíme ho,až si nakonec najde samo ono nás.A to je dobře.Stejně tak,jako chodíme kolem čtyřlístků,obcházíme štěstí.Šlapeme po nich nevědomě nebo i vědomě,jako si šlapeme po štěstí.Ale když si dáme za úkol ten čtyřlístek najít,určitě ho najdeme,tak jako to štěstí,když se na to zaměříme.Mám čtyřlístek i štěstí,jen na jak dlouho...U mě se štěstí moc dlouho neohřejvá,takže si to musím užít,než zase půjde o dům dál.
pěkný...gdyž se ti štěstí dlouho vyhýbá, daleko víc ho oceníš gdyž pak příjde po dlouhý době a víc si ho vychutnáváš a myslím, že je hodně na tobě, za jak dlouho půjde o dům dál...i gdyž štěstí je chvilkovej stav mysli...ten dlouhodobej je ta spokojenost...koukám, jak se čím dál víc lidí snaží pojmenovat a definovat štěstí =o) jednou mě napadla věta, že štěstí je vědět, gdo si a kam patříš...jj sem se zas ňák rozepsala =o(...=o) tak papa a dál zapisuj úvahy a myšlenky...je to moc hezkej zvyk....
Autor rocka | 19.05.2007 20:43:30