Ukol prosim napiste koment...
13.Leden 2010Kdy laska zasti milostnych tech hvezd, kdy laska v nas uvidi jas?
Jses jak ruze tech bludnych predstavach, si jak ruze tech hvezd, kdy ma laska uvada...
Tve oci mi ted schazi cim dal vic, ale je pouhe nic...
proc sem chtel rozumet divkam? je jen par tech veci, ktere bych vam pral znat...
pr. Za kazdym uspesnym muzem stoji uzasna zena, nebo za kazdym uspesnym dnem je uzasna zenska...
proto se rika ma draha polovicka, a jen touzit, ne snad to jen prozit...
Ver ze divci srdce je tajuplne jak nocni hvezdy zar, neb nocni svatozar a jak zivot plyne hyckas sve sny ktere
se straci v nas samotnych, kdy jen zbyly ty slzy...
Rika se ze zeny jsou z venuse a muzi z marsu, ale vim ze nelze nahlidnou do divciho
srdce a vim ze kazda ma sve tajuplne nezname...
Jsou sny ktere se straci i mne, ktere jsou zapomenute v nas samotnych a jen vztek a pak i ty slzy...
Rozumet divkam, nebo aspon jim naslouchat je pouhy hrich, ktery se nevyplaci a pak ty slzy...
Roztouzene srdce me, tolik bolave a sny jsou pryc...
Divka ci zena rozestoupa se uprostred svych cest, marne se smala, marne ji uchopila ta slova, slova bolestna ta
slova hrisna...
Nalezne se sve odpovedi?, zdali?, snad?, nebo?, nebo zbyde jen plac....
Naslouchat by melo se snad, a proc ne?, je to hrich chtit trochu vic?, nebo snad nezbude nic...
Je jen otazkou zdali bych chtel vic, proc ta divka nechce vic?...
To libezne pohlazeni snad pro me lehke neni, proc to lehke neni...
Smejte se vic a vic proc pote neni nic...
Ta divka ci zena neznala nic, nic nez vic a pokazde to znelo jako skoro nic...
Ale ptat se nestoji nic, jen snad ten styd a touhu po poznani a libezne pak dalsi setkani je jen pohlazeni u srdce...
Ucit se rozumet divkam, tem divkam snad nestoji nic, snad se dozvedet vic a vic...
Naslouchej clovece uc se dal a dal, zivot ale plyne dal...
Jedno moudro pravi... Ze zivot te nauci...
Ta libezna slova pohlazeni, kdyz divka v pokuseni neni, jsou to vsak pouha slova, neb co chces vic?...
Ziskat si vsak srdce divci chce vak, srdce ryzi a pokuseni hledat dal v nitru zatraceni...
Nahlednout do srdce a najit to co mi cizi neni, je vsak pro mne pokusenim...
Najit ta laskava slova, jenz at je nevezme zloba, najit dusi ukrytou ve slovech touhy mocnou tu zast a stracenou necht
necht tvou svatozar...
Jsi jak ruze pri ranni rose, vsak jeji hlas vezme nadherny jas...
Proc bych nemel jen stat a videt tvou zar, tak spanilou a nadhernou, jsi snad?...
Rozumet ti lehke neni, smat se a pohladit a najit ty odpovedi...
Tve slova tolik tajuplna sou, ale tak libeznou, tak ryzi touhu zmatenou, az na samy kraj bych oprel se a hledal tvuj
dech plynouci rannim dopadem sluncem...
Naleznes slova?, nebo je snad vzala zloba...
Nasel jsem odpoved, jak sem se ucil rozumet divkam...
Ta odpoved zni: ze nelze rozumet divkam, ale lze se naucit je pochopit...
hmmmm, ale jak, ale jak...
Mno asi zacnem... Znal sem jednu divokou co neukojil ani dlouhy to den, ani libezny to sen, ale na tanec vem jed...
Dalsi ukojilo vino a svicky, kterou vyleci noc od svetla...
A dal, ze penize blaho me rozesmutnele a chamtive...
A snad ze vychod slunce ji ted slzy vhani a lesy nase ji ukryvaji...
Ach ta snad, ze ma divokou opilou tu tvar, bez libezne to devce co sedi doma snad?...
Ne ta dalsi rozesmutnela ta tvar jeji, ze ji nechteli...
Zastav se a zustan stat, co vlastne ted mas?, jen svou dusi a nelze ji vylecit...
Lehky to pry je, ale najit to musis jen ty...
Laska to slovo pouhe, tolik rozmile, ale snad jde po mne mraz?, ne jen chut se litovat a jen litovat...
Slovo z vasne, mym zivotem jsou basne a stale je budu psat dal...
I ted snad mi nekdo rekne ze nerozumim DIVKAM a proc? a proc ne, proc taky ne...
Ale dlouhy zivot nudny jest, bez pratel, bez rodiny, bez lasky, je k zahozeni...
Laska je jen pouhe slovo, ale dokazat ho je mnohem tezsi...
Je naruc plna nehy ne jen vztek, ale touha v srdci a kus te nadeje je vic nez-li zivot v prazdnem a opustenem domove...
Do hloubi duse chci rict, ze zivot je tezky klin, ale stale tady sme a mame se co ucit a skouset a i snad jednou milovat...
napsal/a: T.Enzik 22:54 Link komentáře (0)
Jsi jak růže
17.Říjen 2009Růže se dotýká tvých rtů, cítíš tu nádharnou, tuto vůni růže, jenž pohltila tvůj dech...
Dotýtáš se pomaloučku, než-li se píchneš a tvá kapka krve dopadne dolů...
Ta vůně nádherná, která ruztoužila tvé srdce, tvé srdce ted pláče a sténá... pláče a sténá...
Růže svou vůni láka dál, ale den končí nocí, jen tebe a tvou růži, jenž tě donutila snít...
Jednou však i růže musí jít spát, a ty?...
A ty půjdeš spát...
ps. beru jaky koliv komentař, budu vdečny...En.
napsal/a: T.Enzik 18:33 Link komentáře (0)
LORELEI
03.Září 2009Já sám nevím proč, co to značí, že jsem tak zamyšlen, ta prastará pověst k pláči mě týrá dnes po celý den.
Vzduch ochladl, už se stmývá a tiše plyne rýn, zář slunce dohořívá a na hory pad stín.
Na skále sedí panna, má démantový pás, je celá ošperkovaná, češe si zlatý svůj vlas.
Má zlatý hřeben v hlavě, češe si, zpívá si, zpívá si tak dojímavě, co spívá, ach, co asi?
Lodník je dojat tím zpěvem, ten zpěv ho tak ošálí, že upoután lůzným zjevem, si nevšimne úskalí.
Vír lodku podemílá, už nahnul se její kraj, to všechno zbůsobila svým zpěvem LORELEI...
Heinrich Heine: Kniha Písní
napsal/a: T.Enzik 10:22 Link komentáře (0)
Romeo o Romeo, proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo
nechceš-li, zasvět se mně a přestanu byt Kapuletová.
Tvé jméno jenom je můj nepřítel, tys jenom ty, ty vůbec nejsi Montek, co je to Montek?
Ruka ne, ni noha, ni paže ani tvář, ni jiná část patříci člověku.
Proč nemáš jiné jméno?
Co je po jméně?
Co růži zvou i zváno jinak vonělo by stejně, a tak i Romeo zván, aby nebyl o nic méně drahocený než s tímto jménem...
Wiliam Shakespeare: Julie
napsal/a: T.Enzik 10:12 Link komentáře (0)
Romeo
Na křídlech lásky, jsem přeletěl zed. Let lásky nezastaví ani hradby, co láska může to i uděla a tvoji příbuzní mi nezabrání.
Plášt noci ukryje mě před nimi a nechceš-li at si mě tu najdou, at radějí zahubí mě jejich zašt, než abych spasil... život bez tvé lásky.
Zde, na věky chci spočinout a navždy z těla setřast chci, ušlého poutí světem jařma hvězd, která mi nepřála.
Kde jsi ty rvavá lásko, zášti milostné, ty, cokoliv jenž z ničeho se rodíš, tragická hříčko těžkopádný vánku, obludná změti krásných přeludů. Smutným hodiny se zdají být dlouhé...
Wiliam Shakespeare: Romeo
napsal/a: T.Enzik 09:52 Link komentáře (0)
