Vánoce
Tak. A teď snad ani nevím, jestli se na toto chorobně známé datum těším. Vánoce jsou bezesporu naprosto vyjímečnou částí roku, ovšem jde o to, jestli nám více přinášejí nebo berou. Ani v nejmenším nepopírám onu pohodu, kdy se sejde celá rodina a všichni jsou na sebe milí. Paráda. Ale co tomu přdchází? Stres při schánění a naháněšní dárků, jídla a stromečku. Nekonečný úklid a pečení. No zkrátka a dobře, klidnému prožití svátků předchází shon, spěch a starosti. A to vše k Vánocům patří. Tuto skutečnost bych však byla schopná nějak zkousnout. Ale to utrpení, když předemnou přistane na talíři rybí polévka, ve které plavou podivné, až dokonce záhadné, "předměty", je opravdu zhrzující. A to potom přijde druhý chod. Kapr a bramborový salát. To už by se nějak dalo, ale po přdešlém talíři ve mně nezůstává ani poslední kousek chuti na cokoliv rybě alespoň trošku podobného. Majonézový salát tomu všemu dodává tu správnou korunu. A pak hurá ke stromečku. Snad nejpříjemnější část dne. Všechno je takový v pohodě, stromeček svítí, prskavky prskají. Ale když už jsme u stromečku, další věc, která ve mně neprobouzí nějaké extra velké sympatie. V podstatě mi to přijde jako komerční snobárna, mít v pokoji pěkně rostlý stromek, nechat ho tam tak maximálně několik týdnů a pak tralá do popelnice. Přijde mi to celkem škoda, stromky jsou opravdu pěkné a košaté jen v podstatě rostou pro zhýčkanost lidí. Jak kdybychom si nemohli ozdobit třeba bonsai. Takže ke kaprovi přibývá další oběť Vánoc. Stromeček. A aby toho nebylo málo, po Štědrém dni přijde Boží hod, kdy většině z nás doma naservírují pečenou kachnu. To už je na mě trošku moc. Kachna také nepatřím k mým jídelním favoritům, proto se uspokojím s knedlíkem a zelím. No a tím ta šaškárna, alespoň u nás, tak nějak končí. Ještě že se blíží datum, kdy to tady balím a odjíždím do Krkonoš, užít si poslední chvíle roku 2008.
