Tak nějak jinde, mimo, ale nejni to špatný
Znáte to? Není to krásný? Jen tak sedět, mít hlavu do jisté míry opojenou vínem (bez ohledu na jeho barvu, či dokonce značku, ovšem ne krabicové, ze zásady!) a zkrátka jen vnímat ty pocity, to co je jen ve vás. Okolní svět neexistuje. Úplně se rozplynul s poslední sklenkou. Teď je hlavní to co cítíte. Smutek, nebo štěstí? Nebo obojí? Všechno je možné. A všechno se rozplývá, stejně jako se spojuje do jednoho celku... Někdy opravdu lepší nevědět, co je kolem... Sny tu jsou a zůstanou. Alespoň dokud nevystřízlivím. A to co je skutečné? To co cítím tak nějak jinak. Stále. Vím (a to i v této chvíli), že existuje někdo, pro koho bych udělala cokoliv.
Cheers!
