Únava
Já už tomu fakt nerozumím. Čím dál tím víc mě pronásleduje malátný pocit únavy. Ale proč? Jsou přece prázdniny. Pohoda. Klid. O spánku se rozhodně nedá říct, že bych ho šidila. Konec konců, proč bych to asi tak měla dělat. Jenže v poslední době, jakmile zalezu do postele, není co řešit. Oči se zavírají a chvílema se můžu dokonce přistihnout, že se mi něco i zdá. Nic konkrétního, samozřejmě. Mezi ranní ptáčata se rozhodně také neřadím, řekla bych, že devátá hodina to vždy jistí. Tak proč jsem tedy úderem osmé (někdy dřív, někdy později), naprosto nepoužitelná? Kdyby aspoň to sluníčko svítilo. Ach jo, asi půjdu spát.