TTerinkka

Jsi skvělí človíček, jsi někdo před kým můžu myslet nahlas, jsi někdo kdo mě zná a přesto mě má rád takovou jaká jsem, jsi někdo kdo mi pomůže kdikoli potřebuji.Děkuji ti za všechno co pro mě děláš!

Víš beruško i přes to všechno škaredý co se teď děje tě mám nepopsatelně mocko ráda a vždycky tě mít ráda budu, protože TY patříš do mýho života a svůj život si bez tebe nedokážu představit.Hrozně moc mě mrzí co se za poslední dva měsíce stalo, ale věř mi, že mezi náma se nic nezmění!Nás dvě nikdo nerozdělí, nikomu to nedovolím!NIKOMU A NIKDY!

Tobě můžu říct všechno,vím že mi věříš,  vždycky mi pomůžeš a se vším a za to ti strašně moc děkuju!Do mýho srdíčka si se vryla hodně hluboko a NIKDY z něj nezmizíš!NIKDY!

Nikdy tě nechci ztratit, bez tebe bych to tu nezvládla!

Vím, že těď prožíváš asi ty nejhorší chvíle svýho života a to mě strašně moc mrzí, hrozně ráda bych ti v tomhle pomohla ale nvm jak a to mě strašně štve, že ti nedokážu pomoct!Ale jedno vím jistě, že zase bude krásně a ty budeš ta nejšťastnější osůbka pod sluncem.Budeš zase šťastná, budeš se zase usmívat a svůj úsměv rozdávat všem kolem sebe!

Beruško moje, si moje nejlepší kamarádka, sem moc ráda, že jsem tě poznala!NIKDY tě za nikoho jinýho neviměním!Znamenáš pro mě strašně moc a tak to bude vždycky to mi věř!

MÁM TĚ MOCKO RÁDA ZLATÍÍÍ!

Bylo nám asik tak dvanáct,když jsme se poprvé viděli a bylo to když u nás na zahradě slavil strejda narozeniny.Ze začátku jsme se spolu moc nebavili páč jsme se vůbec neznali ale o pár hodin později jsme se pomalu překřikovali.
Nakonec to dopadlo tak, že jsme naše rodiče ukecali a ta osůbka u nás spala.Nvm po jak dlouhý době po tom dnu, jsme spolu byly venku, ale vím jedno a to to, že jsme pak chodili ven pořád.Byly jsme jako ségry, vymýšleli jsme různý pičoviny, a když jedné z nás teklo do bot, tak jsme si vždycky pomohly.I přes ty naše děsný hádky jsme se pořád braly takoví jaký jsme a měli jsme se rádi.Byly jsme nejlepší kámošky a vždycky jsme si říkaly, že to tak už navždy zůstane!Ale po několika letech se stalo něco...a naše kamarádství jako by mělo nožičky a uteklo.Teď už je tomu něco pořes rok, už nejsme nejlepší kámošky, ale pořád kámošky.Když na sebe někdy narazíme, tak vždycky pokecáme a pak si deme každá dál svojí cestou.A jak se říká:"pokud něco ztratíš,vzpomínky neztratíš!"................MTR