Teerryynnkkaa

Slza jí stéká na polštář,
klestí si cestu po látce,
své srdce položila na oltář,
své srdce, toužící po lásce.

Smutnýma očima, topícími se v oceánu,
pozoruje jej z povzdálí,
mrazivou růži z porcelánu,
jemně vkládá mu do dlaní.

Tiše se zalyká smutkem a žalem,
zkouší si život bez něj představit,
vždyť ona se, se smrtí setkala málem,
bez něj je mrtvá, i když zkoušela cit zastavit.

Splývá s ním duší, i tělem se s ním pojí,
srdce však tuší, že ztrácí lásku svoji!

Jediný člověk, kterého opravdu miluje,
stále se na ni tak zasněně dívá,
asi ani netuší, jak moc ji zraňuje,
když se ve snech s NÍ, ale ve skutečnosti s jinou líbá!