Nevidím již domy

z cest mizí i stromy.
Na pasekách plných hub
nezbyl z trávy ani chlup.
Cesty lemované kopřivami
zůstaly na širých pláních samy.
Někde uprostřed ničeho nikde
stojí prázdná schránka klidně.
Snad kdysi tu stával dům.
Je ticho, ani šum.
Cítím závan kašmíru,
kolem schránky pohozené listy papíru.
Na nich písmem dávno nečitelným
napsáno ze srdce inkoustem černým:
,,Kdysi dávno bílý dům zde stál,
já žil a miloval"