02.Leden 2008
...
Jetěžké mluvit o.. něčem,co už jen při vyslovení bolí. Pak jen rozvést větu, aby druhý pochopil, co násvlastně trápí. Říct do očí, nebo napsat na papír, proč to je tak složité. Druhýsi řekne, nic na tom není, však také o tom nic neví. Ve světě není empatik,který by nahlédl do naší duše a podal nám pomocnou ruku z bolesti a trápení.Často přemýšlím, proč tu jsme, má to nějaký smysl?. Jen se trápíme a lámemedruhým srdce. Trápí mě láska. Někdy tak krásná, jako chuť bonbonu, tak sladká astejně mizivá až po ní zbude jen lechtivá nasládlá chuť po požitku, která sevypaří stejně rychle, jako přišla. Stála mi za to? Co mi po ní vlastně zbylo?Jen hrstka vzpomínek, které výčitkami tíží mou mysl.
Mužijsou však jako ona, drží si nás, laskají a pak vymění za jinou. Netvrdím, žedívky jsou jiné, netvrdím snad, že nejsou i výjimky, které jako jedinézvelebují svět. Chci jen říct, že v životě jsou chvíle, kdy vám někdo chybí takmoc, že byste ho chtěli vytáhnout ze svých snů a skutečně ho objímat. Ale jakto máte udělat, když realita je tvrdší a ten, který ještě včera vám vyznávallásku, se na vás dnes dívá s opovržením?
Člověka to donutí k zamyšlení. Nikdo neví, co sestane, po tom co udělá nějaké rozhodnutí a i kdyby věděl, že je správné, nemůžeříct ani vědět kolika lidem jím může ublížit.
Autor: TereseAnn v 19:43 | Komentáře (0)
01.Leden 2008
Báseň
Stručná úvaha o smíchu
Miroslav Holub
Při smíchu roztáhneme ústa od ucha kuchu,
nebo alespoň tím směrem,
vyceníme zuby, poukazujíce tak
na dávná vývojová stádia,
kdy ještě smích byl projevem
vítězoslávy nad padlým blížencem.
Vyrážíme dech hezky z hloubi hrdla,
podle potřeby mírně rozechvíváme vazy
hlasivek, případně si také saháme na čelo
či zátylí, nebo mneme ruce a plácáme se
do stehen, poukazujíce tím na dávná stádia,
kdy vítězství předpokládalo
také rychlé nohy.
Obecně řečeno, smějeme se, když námje do smíchu.
Ve speciálních případech se smějeme,
když nám vůbec do smíchu není,
smějeme se, protože je to předepsáno, nebo se
smějeme, protože to není předepsáno.
A tak se vlastně smějeme furt, už proto,
aby nebylo slyšet, jak se pořád někdo
směje nám.
Autor: TereseAnn v 21:06 | Komentáře (0)
Báseň
První andělé
Miroslav Holub
První andělé byli tmaví, shrbení,
chlupatí, s plochým ustupujícím čelem
a temenním hřebenem,
ruce jako lopaty.
Místo křídel jen kožní záhyby k plachtění
ve vichrech z výbuchů sopek,
něco jako půlnoční poletuchy.
Měli plnou důvěru,
konali mocné zázraky,
transsubstanciace, metamorfózy,
přeměny bahna v bahníky,
nadmutí houpacích koní
do nebeských rozměrů,
atomové fúze za pokojové teploty,
nastavení zrcadla před ksicht,
vznik vědomí,
majestát smrti.
Činili se,
vrtali se v záhrobí,
plovali v černé vodě,
tulili se ve vejcovodech,
stáli za dveřmi,
čekali.
Nedočkali se.
Autor: TereseAnn v 21:04 | Komentáře (0)
Fejeton o zimě
O tétozimě
Zamysleme se nad naší letošnízimou z perspektivy mladé ženy,která se chce líbit a spatříme hned několikúskalí nepěkného počasí,co se módy týče.Už jen nalézt nebo někdy dokoncevynalézt účelný a zárověň slušivý oděv stojí velké úsilí,jelikož žádný učenýnávrhář z nebe nespadl a každý není bezedná studnice nápadů.Anebo naopak nějakéty idey by byly,ale šatník za nimi svým obsahem jaksi pokulhává. Zkrátka jednakapsa prázná,druhá vysypaná. Ale jsou i takoví,kteří nemají zapotřebí prát sekaždé ráno s chuchvalcem různých svršků,hodí na sebe první kus,co jim přijdepod ruku a jdou.Těmi se ale tentokrát zabývat nebudeme.
Takže,zkusme se vcítit dostavu zoufalství dívky,která věří svému odrazu v zrcadle a navíc ví,že je venkumínius dvacet a se všemi odvážlivci,kteří opravdu vyrazili kdovíkam,cloumávichřice. Dle mého názoru má smůlu,jelikož v tomto počasí nemůže vypadat pěkněsnad nikdo. Protože i když se nalíčí a učeše,jak nejlépe umí a ohákne do svýchvýstavních hadříků,tak nejen,že přijde do školy nebo na pracoviště zmrzlá jakopreclík,ale cestou svým vzezřením vyděsí k smrti několik nevinných civilistů spodlomeným zdravím. No zkuste si představit,že potkáte za bílého dne při cestědo zaměstnání neidentifikovatelné létající cosi s černými kruhy podočima,úsměvem od ucha k uchu(ne,neusmívá se,za to může rtěnka a silnýprotivítr)a prazvláštním ůčesem,který nelze slovy ani popsat,protože viníkem jezase ten protiva vítr.Přičemž vás ještě minimálně zamrazí při pohledu naodhalená bedra této nevšední krásky.Ale to jenom pokud vám kvílící orkán dovolíse otočit. Chvíli připadáte sami sobě paranoidní,ale pak zjistíte,že seohlížejí i ostatní kolemjdoucí,což vás trochu uklidní. Jen si ještě v duchupovzdychnete: " Chudák holka! "
Načež dívka do následujícíchnepřívětivých dnů vyráží v nevzhledném oděvu,který našla zapomenutý na dněskříně. S opovržením trpí v tomto naprosto nevkusném hadru,ale nedá se nicdělat,protože už nemíní zažít tu potupnou story z minula. Na konci týdne všaknenápadně vykoukne sluníčko,ženská ješitnost zaplesá,milá dívčina zapomene naopatrnost a vyrazí vyšňořená jak na přehlídkové molo.Což se jí v zápětí ošklivěvymstí,protože slunko zaleze a chechtá se jí zpoza mraků,z nichž se spustímokrý sníh a ona při cestě zpět volí ty nejrafinovanější zkratky v domnění,ženikdo nespatří její vzhled a lá zmoklá slepice.
Takto se situace opakuje asidva měsíce a naše hrdinka přestává být hrdá a hrdinná. Zima sice pomalu mizí doprázdna,ale pořád to ještě není ono.Ano,chtělo by to jaro.Slunce už sicevystrkuje růžky,ale pořád je unavené a malátné. Někdy dokonce není vidětvůbec.Tohle přece není žádná zima.Buď ať je pořádná,aby splňovala hlavní účellyžařských svahů a to,že my dívky zde ctižádostivě předvádíme své ladné křivkya oblouky v upnutých lyžařských kombinézách nebo sjíždíme kopec na snowboardecha dáváme na obdiv nejen umění ale také značkový outfit chlapcům a mužům různéhověku,nebo ať už je jaro a my můžeme nepatrně poodhalit tělo,ale opravdu jennepatrně,protože se stydíme za faldíky,které nám narostly po náletech navánoční pochoutky a po dlouhém zimním spánku.
Autor: TereseAnn v 21:02 | Komentáře (0)
Můj fejeton
Nakupování
Nakupováníje pro mnohé lidi dobrou zábavou,odpočinkem nebo ho dokonce považují za novýčeský sport.Pro mne však znamená nejhorší noční můru. Alespoň co se týče nákupuv supermarketu. Pro osoby s davovou panikou je nejlepší shánět se po všemožnémzboží v nějakém malém krámku.Takové obchůdky neoplývajím širokýmsortimentem,proto nejsou vhodné pro vybíravé povahy. Také vám nikdo nenabídnegaranci kvality a čerstvosti,ale zato vám nehrozí ušlapání splašeným stádemnákupních maniaků. Už jen pomyšlení na ta kvanta lidí,kteří se na sebe tlačí asnaží se nakoupit nejlépe a nejlevněji,mě doslova děsí. Měla jsem takovoupředstavu,že by lidé s povahou a fóbií podobnou té mé mohli nakupovat jakoněkteré celebrity. Ty si totíž myslí,že když jsou bohaté, tak jim svět obchoduleží u nohou. Klidně prohlásí,že chtějí mít u nákupu klid a nechají zavřít celétřeba nákupní centrum.No sen to není špatný.Jen si představte,jak proplouváte ladněa pomalu v prázných uličkách mega,hyper nebo super marketu.S přehledem pořídítevše,co potřebujete i nepotřebujete.Bez stresu.Bez žduchání a handrkování oposlední levné ovoce.Beze strachu,že vás někdo okrade.Z rozhlasu hraje vášoblíbený song.Pro sebe si broukáte...Hm...Takový luxus a pohoda.Ale probuďtese!Nejste žádná rozmazlená holyvůdská hvězdička.Pro obyčejného smrtelníkazůstává tato krásná idylka pouhým snem.Jaká škoda!
Autor: TereseAnn v 21:00 | Komentáře (0)