Za svitu mesice, prosvetlene Londynske ulice, ticha stezka odvahy, kroky, stiny, melodie, nahoda a na dohledu nehoda. Nekdy se stava, ze nespravne misto a nestastne naplanovany cas daji se dohromady a dvoji uder smuly je na svete. Zvuk ticha, jako by se cosi melo stat..
Ticho louci se s Tebou, dava Ti dobrou noc, sbohem. Kaluz krve odrazi prichazejici den, svetlo noveho dne dava Ti sbohem. Navzdy. Uprostred bytost, otevrene oci ma. Lezi a nedycha. Uprostred scenerie plne barev a nehybnych stinu, lezi nehybne. Platno plne deni a beznadeji ceka na prvni oko. Prvni a kazde dalsi s vyrazem desu a hruzy, meni barvy pestre na barvy temne. Sedou a cernou.
Ticho ulice meni se v ruch, zvuky siren, svetla majaku. Vsechno se do zemne propada, den konci. Ticho nastava, dalsi platno je opodal. Noc temna pohlcuje barvy okoli. To ticho ceka...
Noc konci, dalsi sedy den nastava. Bez barev, zvuku a melodii. Slzy smutku a temnych beznadeji. Vitr roznasi opadale listy stromu do vsech mist v prostoru. Ticho nastava den konci. Mesic nesviti, den se louci. Je konec...
Komentáře:
Přidej komentář
<< Domů