Kurt Cobain a jeho citáty...   01.Prosinec 2006


"I like punk rock. I like girls with weird eyes. I like drugs. (But my body and mind won't allow me to take them). I like passion. I like playing my cards wrong. I like vinyl. I like to feel guilty for being a white, American male. I love to sleep. I like to taunt small, barking dogs in parked cars. I like to make people feel happy and superior in their reaction towards my appearance. I like to have strong opinions with nothing to back them up with besides my primal sincerity. I like sincerity. I lack sincerity."



"Mám rád punk rock. Mám rád dívky s tajemnýma očima. Mám rád drogy. (Ale tělo a mysl mi nechce dovolit, abych je bral.) Mám rád vášeň. Mám rád vinyl. Rád se cítím vinný za to, že jsem americký bílý muž. Rád spím. Rád se posmívám malým štěkajícím psům a zaparkovaným autům. Mám rád upřímnost. Já nejsem upřímný."

Kurt Cobain napsal/a: Verussskaaa 08:08 | Link komentáře (0)



BEZMOC...   30.Listopad 2006


Když jsem se z kostela vracela,
jeho jsem spatřila.
Ty jeho oči bledé v kterých
naděj se ztrácela
a světlo života jsem neviděla.
Tedˇ toho strašně lituji,
tedˇ už vím,že ho miluji.
Vzpomínka do srdce se zabodává
a jeho duše k peklu padá.
Bíle líce značí strach,
v ruce chvějící se,nástroj jménem vrah.
Já jsem to zavinila,
já za to můžu,do pekla za ním si pomůžu.
Výčitky přestanou mě trápiti
a srdce žalem boleti.
Světlo mizí,oči zavírají se
a krev po rukou hrne se.
Duše doufá,prosí,volá
nikdo už jí neslyší,nikdo nepomáhá. napsal/a: Verussskaaa 07:54 | Link komentáře (0)



Bylo pozdě!  



Když večer tmavne
a temné moci probouzí se.
Tu dívka nástroj veme si,
ten nástroj k smrti vedoucí.
Na skále stojí na kraji,
jen tichá ozvěna nese poslední zvolání.
Zvolání o trochu lásky a podpory.
Třesoucí se ruka hodlá udělat poslední tah.
Když kdosi zabrání jí v tom,
ten neznámý se snma přichází.
O tobě tolikrát snila jsem,
prosila a modlila se.
Tedˇ přicházíš a už je pozdě.
Dívka padá do propasti,
však na ustech usmev blahý.
Spatřila ho!
Je však pozdě. napsal/a: Verussskaaa 07:53 | Link komentáře (0)



Zpověď mrtvé duše...  


"Neznám světa, okolí již nevnímám...

Mysl černá, krutosti já podléhám...

Kde je něha? Chlad mé srdce polyká...

Soucit. Proč ten ničehož mi neříká?

Cítím klid, však má duše úlevu necítí,

pouze zlo a strach mou duši nasytí...

Kde jsem já? Kde je má osobnost?

Co se stalo, že jsem krutá bytost?

Kde je ten co mír a lásku uznával?

Kde je ten co svět kolem miloval?

Srdce mi puklo, už cítím jen zlo, však kdo to všechno zavinil?

To vražda, ten zákeřný čin, to on o lásku mě připravil...

Má mysl, srdce i duše patřilo jen té jediné,

spolu s ní vše odešlo, pak každé "já" zahyne...

Bez lásky, něhy a všech těch krásných citů jsem jen prázdnou schránkou,

svět je jedna velká kniha, avšak já jen bezvýznamnou stránkou...

Tam kde i poslední světýlko zhasne, tam zvítězí vždy temnota

a spolu s ní přijde zlo, nenávist a samota...

Mám já si svůj život vzít? Toť myšlenky jsou teď mé...

Už vím, já odplatu chci... Má odpověď zní ne...

V nenávisti a touze po pomstě je teď má síla.

Ten kdo vzal mi ji, ten pozná, co je utrpení a velká bída..."


Mrtvé duše tohle zpověď byla.

Duše, jež pohltila temná síla...

Praštíš-li mne, já praštím tebe!

Touto cestou těžko něco vyřešíme,

pouze další bolest a hněv tím rozšíříme,

proto v míru řešení hledej raději,

v radosti a smíchu, tam poznáš naději...
napsal/a: Verussskaaa 07:53 | Link komentáře (0)



Hřbitov..  


Je teplá jarní noc,já na hřbitově sedím,

do tmy co je přede mnu tiše a mlčky hledím.

Tmu narušuje jen světlo z nedaleké ulice,

ticho zas zvuk zvonů z nedaleké zvonice.

Sedím tu u hrobu mého blízkého přítele,

Je to hřbitov temný,hřbitov Jana Křtitele.

Na hřbitově tu sedím sám,

jsem tak volný,svého života pán.

Však nejsem tu sám,jsou tu mrtvých duše,

povídám si s nimi,tenhle umřel náhle,tenhle šípem z kuše.

Hřbitov jejich tajemství zná a nikdy nám je nevydá,

ozdobenou růži pokládá na hrob moje ruka bledá.

Mrtví tu leží jeden vedle druhého,

jejich těla spatřily jen oči hrobníka němého

Podívám se vedle,je tu hrob nějakého Reného.

Na náhrobku stojí: "Nikdy nezapomeneme",

hrob je sto let starý,jak René vypadal si nevzpomeneme.

A kdo to vlastně byl?A jak se vlastně smál?

Málo kdo si vzpomene,že vždy v ústraní stál.

Hřbitov je místo,které lidské duše plení,

když vám zemře kamarád život se rázem změní.

Už toho mám dost,vystrašený odcházím,

ze hřbitova běžím,nevím kde se nacházím.

Sednu si a opřu se u stěny,

ze svého nitra slyším mrtvých hlasů ozvěny.

Nejedna mokrá slza se mi po tvářích koulí,

nahmatám si na hlavě pár těch bolestivých boulí.

Zmáčknu je tak silně,až bolestím zakřičím,

avšak bolest uklidňuje,vstanu a už nekřičím.

Pokračuji dál,další temnou uličkou,

šanci na štěstí mám maličkou. napsal/a: Verussskaaa 07:52 | Link komentáře (0)



Konec..??!  


Stála na kraji propasti,
dívala se dolů.
V myšlenkách vzpomínala,
jaké to bylo,
když ještě byli spolu…
Ten čas však pryč je,
už nikdy ho neuvidí,
jak se raduje…
Nikdy..!!Nikdy!!
To slovo je až děsivé,
ale pro tuto chvíli se jí stalo osudné.
Proč??!!!Ptala se sama sebe..
To jediné slůvko PROČ jí neustále znělo v hlavě.
Cítila, že už nemůže dál,
…najednou ho viděla ,
jako by před ní opět stál…
Udělala krok vpřed …,
její tělo bylo čím dál tím lehčí,
z očí jí tekly slzy,
ne však slané,ale krvavé,
ty z duše uroněné..!
Padá…….,
ale už brzy se s ním setká
a bude opět šťastná…… napsal/a: Verussskaaa 07:51 | Link komentáře (0)



Kam odcházíš?  


Kam odcházíš můj milovaný andílku?

Vždy jsem toužil býti ti nablízku,

celé své srdce jsem ti dal,

jenom tvé štěstí jsem si přál...

Život bez tebe nemá cenu,

bez tebe, já brzyčko zhynu...



Kam odcházíš světlo mého života?

V mém srdci zůstane jen temnota,

tvůj úsměv pro mě blahem byl,

bez tebe já nebudu míti sil...

Nebudu mít sil tu býti dál,

proč jen mi tě osud vzal?


Kam odcházíš má voňavá květinko?

Naději dej mi alespoň malinko,

naději že tvé srdce bude dále tlouci,

naději, že nepodlehne té kruté moci...

Moci smrti jež se bojí každý,

miluju tě lásko a to navždy...


Kam odcházíš? Já s tebou chci jít,

tvé objetí já navždy chci mít...

Tvůj tep již mizí, tvůj dech se krátí,

neboj se lásko, naše štěstí se nám vrátí...

Žíly mé chlad nože poznávají,

naše duše spolu odplouvají...
napsal/a: Verussskaaa 07:50 | Link komentáře (0)



Vzpomínka...  



Venku padá sníh,

A každá vločka v nich,

Je myšlenkami mojich.

Vítr je zanese k tobě,

A tvoje ruce obě,

Si jich pár vezme k sobě.

Usměješ se na ně,

Vločky ti chladí tvoje dlaně.

Podíváš se ven,

A doufáš,že pod oknem sem.

A však nikdo venku není,

Tvůj úsměv se náhle mění.

Pak zašeptáš "Není tu.

Ale já doufat budu."

Slzu sis z oka utřela,

A potom si ještě dodala.

"Pořád mam naději,vždyť

tomu mě učila." napsal/a: Verussskaaa 07:48 | Link komentáře (0)



Poslední procházka...  


Všude je tma,

jen měsíc svítí,

udělala se zima,

samota se do mne vcítí.

Mířím cestou známou,

na své oblíbené místo,

nohy mně tam vždy dovedou,

jdu po tmě a na jisto.

V záři měsíce,

z dálky ho už vidím,

plamínek od svíce,

tu svíci v ruce držím.

Plamínek ve větru plápolá,

měsíc na nebi svítí,

od hřbitova mně dělí už jen závora,

myšlenka na smrt se do mysli vštípí.

Podívám se k měsíci,

a pak k známým hrobům,

jsou vidět plamínky od svící,

které slouží duchům.

Zbloudilé duše,

okolo prochází se,

kdo z nich byl u mše,

kdo z nich pokořil se?

Sednu si pod strom,

mezi hroby,

v dálce udeřil hrom,

smrt za stromem se hrbí.

Vždycky tam byla,

a tak jsem si sedla,

že to ale chyba byla,

jsem ovšem nevěděla.

Seděla tam tiše,

sotva se hnula,

že brzy odejdu do jiné říše,

jsem ještě netušila.

Opodál stojí anděl,

ale, ten tu nikdy nebyl,

nebo, že by to byl ďábel,

v dálce vlk zavil.

V rukou držím černou svíci,

smrt pomalu vstala,

s kosou ke mně se blížící,

svíce v rukách mi zhasla.

Prázdnýma očima se na mne dívá,

nedokážu se ani hnout,

kolik času ještě mi zbývá,

než ona bude kosou tnout?

Ta chvíle byla krátká,

zdála se jak věčnost být,

za životem zavřou se mi vrátka,

a já neucítím žádný cit.

Ten anděl v dálce stojí,

má však černá křídla,

ten prý mně doprovodí,

do pekelného sídla.

Najednou co si se mně dotklo,

má černá svíce spadla,

pár kapek krve po ní teklo,

já jen opatrně vstala.

Podívala se na tělo sví,

a trochu se lekla,

z toho pohledu mně zamrazí,

nejradši bych si zase klekla.

Jsem tak trochu zoufalá,

černý anděl přišel ke mně,

já čekala pravýho anděla,

i když jsem žila temně.

Vždycky jsem chtěla být v peklech,

teď mám ale trochu strach,

je to zvláštní necítit svůj dech,

vypadá to,že budu pořád v temnotách.

Poklekám před svým novým pánem,

naposled zazpíval mi vrabec,

než projdu nekonečným peklem,

a to je mého života konec. napsal/a: Verussskaaa 07:47 | Link komentáře (0)



smutek...  


Lásko má si jediná,pravda má tě ranila.

Nejsem taková za jakou si mě měla.

Mě to bolí víc než tebe,

Snesla bych i noční nebe,

Jen abych tě měla u sebe.

A teď to vypadá,že naše láska uhasla,

Jen kvůli chybě mé si odešla.

Tu bolet budu nosit v srdci už napořád,

S tebou odešel z mého života řád.

Zase se ztrácím v temnotách,

Má lásko už je to tak.

Odešla si a možná se nevrátíš.

Do mého srdce se vrací chlad,

Můj vnitřní démon ho má tak rád.

On se raduje a já trpím,

Jen po tobě toužím.

Je to hřích milovat?

Ted si budu tvůj obličej na papír malovat.

Večer se k němu přitulím,

A snad doufat smím,

Že tě zas uvidím. napsal/a: Verussskaaa 07:46 | Link komentáře (0)


< Novější články | Starší články >