Dopis bolesti...   30.Listopad 2006


Někdy mi připadá,že láska není cit,

je to strašná bolest někoho rád mít.

Láska je pohroma duše i těla,

jenže naděje poslední umírat by měla.

Ale málokdy se dá o naději mluvit,

málokomu se podaří jeho bolest ztlumit.

Avšak když už šíp lásky zasáhne tvé srdce,

uzavře tvé touhy,sny a přání do maličké klece.

Po zásahu šípu tvé srdce krvácí,

láska tvé myšlenky od reálného světa odvrací.

Začínáš žít ve snu,z kterého se těžko budíš jen,

už realitu dávno nevnímáš,ale tu z toho světa musíš rychle ven!!

Rychle než další zásah šípem dostaneš,

po té ráně ze svého světa vyplaveš.

Procitneš a uvidíš jak je krutý svět,

svou lásku nikdy již nebudeš políbit smět.

Pak možná dostaneš zprávu nebo psaní,

po kterých se každý ostatních dlouho straní.

Otevíráš obálku,ruce se ti klepou,

ne zimou nebo mrazem,ale čistou něhou.

Vytahuješ papír,který dobře znáš,

i rukopis je toho,koho ráda máš.

Tušíš co tam stojí,přesto to přečíst chceš,

Otevřeš ten papír a známý rukopis čteš:

"Ahoj lásko tohle se mi těžko říká,

klepou se mi ruce,tužka se mi smýká.

Mám tě moc rád,to ty dobře víš,

vždyť jenom ty mi miláčku říkat smíš.

Jenže jsme se dlouho neviděli,

nepsali jsme si,vůbec o sobě nevěděli.

Ale není to dost dlouho abych na tebe zapomněl,

nebyla chvíle kdy bych si na tebe nevzpomněl.

Víš lásko,že veliký je svět a já nové lidi poznat chtěl,

poznal jsem i jednu dívku,kterou jsem moc rád měl."

Pomalu nedočtený dopis na stůl pokládáš,

oči ti strašně slzí,sama sobě nadáváš.

Najednou ti naskočí vzpomínky společné,

ty dny kdy jste byly spolu byly nekonečné.

Být někdy sním,to byl pravý ráj,

ať už byl podzim,zima nebo máj.

Vzpomínáš jak se jeho ruce dotýkali tvých,

jak sis jeho jméno kreslila do notýsků svých.

Děláváš to do teď,pořád tě to baví,

tvoje oblečení vždy s jeho oblíbenou barvou ladí.

Vzpomínáš na první polibek váš,

jak jeho rty chutnají to ty dobře znáš.

Nemůžeš to vydržet,bereš dopis do rukou,

pokračuješ ve čtení,hladíš svoji duši nebohou.

"Vím jak je to teď těžké pro tebe,

a beru všechnu odpovědnost na sebe.

Myslím,že je lepší,když už spolu nebudeme,

na všechno co se stalo si radši už nevzpomeneme.

Tak už mi prosím nevolej ani nepiš,

jako někoho koho neznáš si mne radši zapiš.

Tak a tímto končím rozloučení své,

a doufám že netrápí se srdce tvé.

Navždy tvůj miláček."

Říkal ti že jsi jeho čumáček.

Říkal ti že jsi anděl jeho,

chtěla jsi mít co nejvíc z něho.

Tvé slzy papír prokletý máčí,

kapka po kapce se dolů stáčí.

Teď už není nikdo,kdo by tě držel v náručí,

pocit tepla a bezpečí tím ti zaručí.

Už nikdy ho nepolíbíš,

věrnost jemu nikdy neslíbíš.

Teď už on je minulost,

brečíš a máš na sebe zlost.

Jak jen jsi mohla tohle dopustit??

Proč mě musel takhle náhle opustit.

Víš že tahle bolest tak nezmizí jen,

než s někým prožiješ podobný sen. napsal/a: Verussskaaa 07:45 | Link komentáře (0)



Miluju tě!!!  


Miluju tě,
navždy
ten smutek ve mně
zabíjí mě
miluju tě navždy
neumírej prosím
stojím tu u tebe
sobče jeden
umřeš si a co já tady?!
neumírej
vždyť ty chvíle spolu
stojí za tu bolest
moje láska léčí
tak toho nech
plno lidí brečí.
a neměj strach.

Ležíš tu hodiny
a už je po všem
cos nám to udělal
milujícím,nám všem!

hned toho nech!!!!!!!!
proč jsi jen odešel
na druhý břeh??!!!

ale nemysli si ty sobče jeden
že umřeš si a tady zbyde jeden
který má snážet ten hrozný žal
ty sis ho z beder sňal
a to ses bál
že to ty po mě zůstaneš...

Já půjdu za tebou
a výtky vezmu s sebou
a až ti všechno vypovím
tak ti jen mírně napovím
a ty políbíš mě...
bude to polibek nebeský
řečeno velmi hezky
a já budu mít klid
nebudu už o tom jen snít
jen co najdu ostrý nůž,
nevolej mě, přijdu už.... napsal/a: Verussskaaa 07:44 | Link komentáře (0)



Bolest...  


Bolí to
a ty to víš.
Pomoc mi však neumíš.

Ptáš se,
proč jsem to zas udělala
a nikoho se nezeptala?

Myslím si,
že by bylo zbytečné,
aby ostatní-kromě tebe-věděli,že to co dělám je skutečné.

Říkali by si,
že jsem psychopat,
který se řeže do ruky a ještě rád.

Vím,
že to co dělám není věc obvyklá,
ale já už jsem na ni navyklá.

Ty neznáš,
jaké je to být odstrčená,
když ostatní se baví,tak já jsem opuštěná.

Proto se těším,
až žiletka mi ruku pohladí
a ten blažený pocit mě zaplaví.

Nevím však,
proč s krví,která mi po ruce teče,
bolest,kterou mám uvnitř,pryč neuteče.

Nechce se jí
a já sama s ní neumím bojovat.
Jsem zbabělá,ale radši budu stejným životem dál pokračovat. napsal/a: Verussskaaa 07:43 | Link komentáře (0)



Ležíš ve...   28.Listopad 2006


Ležíš ve vaně,

nevíš co chceš.

Vůně růží,

pod nima jseš.

Voda zčernala,

slzy už dotekly

Tohle udělala jedině ty.

ty která si věděla co je den,

ty která si v noci chodila ven.

Strach si ráda měla

a na mě si nemyslela.

Bylas ráda když ses bála

bylas ráda když si to udělala.

Odcházíš do říše snů,

nevrátíš se ani za pár dnů. napsal/a: Verussskaaa 09:50 | Link komentáře (0)



......  


Znáte určitě ten pocit, že vám nic nevychází a že se na nikoho nemůžete spolehnout.

Je to jako špatný sen a vy se z něj nemůžete probudit.

Ale co s tím? Nikdo vám nedokáže pomoct jen vy sami.

Je na vás jak to uděláte, ale každý vám může říkat že je to tak správně, i když vy víte že nemá pravdu.

Po čem vlastně toužíme.Co nás tady udržuje na živu.

Je to snad přátelství, rodina, nebo láska.

A co tady drží mě? Všechno kromě lásky,ale jak dlouho to tady ještě vydržím.

Koukám se do těch němých tváří a oni si ani nedokážou představit co se mi honí v hlavě.

Můžu se jim koukat do očí a přitom si myslet co chci. Můžu dokonce předstírat a nikdo to na mě nepozná. Skoro ze všeho se vymluvím a lhát mi jde bravurně.

Vím že mě někdo pomlouvá, ale nedám to najevo, protože nemám zapotřebí se s nim hádat.

A po čem toužím nejvíc?

To co člověk pozná jenom jednou životě, je to jako by se povznášel a nevěděl kam ho to unese,ale byl rád že to zkusil a že to mohl zažít. Pokud to zkusí, už se nemusí nikdy ukázat kde se ukazoval.

Ten kdo mě zná, ví co tím myslím a ten kdo to jen předstírá nepochopí nic.

Takhle bych asi popsala svoje pocity.

Mám svět ráda, ale někdy nás dokáže dostat na kolena a to buď překousneme, nebo nás to porazí. napsal/a: Verussskaaa 09:47 | Link komentáře (0)



promiň...  


Někdy vás z rovnováhy vyvedou naprostý prkotiny.

To co sem udělala já, tak to jsem přehnala.

Ublížila jsem mé skvělé kamarádce.

V sobotu se pořádala akce u Elišky a já s nim něco měla.

Odpustila mi, ale za jakou cenu? Rozešla se s nim a ještě ho k tomu zmlátila.

Nevím jak se jim mám teď podívat do očí.

Je mi to líto, promiňte.

Já sem sice věděla že jsem mrcha, ale nevěděla sem že až taková.

Lidem co mě mají rádi ubližuji. Sem snad špatná, někdy ani nevím kdo vlastně sem.

Říká se že když máte svoje vlastní stránky, tak vám to pomůže se z té debky dostat.

Ale jestli to pomáhá mě, tak to nevím.

Mamka mi říká že jsem na sebe moc tvrdá, že si nepustím nikoho k tělu a nikomu neřeknu že mám problémy.

Komu bych to ale měla říkat? Lidi mají taky problémy.

Někdo věštčí a někdo menší.

Nevím mezi které patřím já, ale vím že ne tam, kde jsou lidi v mém okolí. napsal/a: Verussskaaa 09:47 | Link komentáře (0)



chci,ale...  


Chci žít, ale umírám.

Chci létat, ale padám.

Chci mluvit, ale jsem němá.

Chci milovat, ale znovu to nedokážu.

Chci něco, co nikdy nebudu mít.

Směju se, ale v sobě zlobu mám.

Přemýšlím, ale nic s tím nenadělám.

Odpusť mi to. napsal/a: Verussskaaa 09:46 | Link komentáře (0)



krvavý měsíc..  


Krvavý měsíc se na dlani odráží.

Sluneční svit,

duše mě omráčí.

Svitu měsíc

noc i den.

Nikdo neví kde je sen.

Sen bez ducha v pláči křičí.

Ona jen uvidí, kde ale je?

Slyším jak přichází, slyším jak kleje.

Není tu nikoho, kdo ducha smeje. napsal/a: Verussskaaa 09:45 | Link komentáře (0)



slaza  


Slza hněvu
Slza pláče

Slza smutku

Slza hráče

Hrála dlouho

A stálo ji to mnoho

Když poslední slza stekla

Její duše utekla

Ležela tam na zemi

A křičela

Měla to být ona

Ale andělé přišli ze shora

Vzali ji její lásku

A nechali ji ve zmatku

Šílená tam pořád ležela

A přitom už neplakala

Už neměla sílu bdít

Ani náladu žít napsal/a: Verussskaaa 09:43 | Link komentáře (0)



nemůžu...  


Nemůžu snít

Nemůžu plakat

Nemůžu nic

Nemůžu jít

A nemůžu spát

Nemůžu umřít

Nemám už strach

Nemám už lásku

Necítím hněv

Cítím jen lítost

A nekonečný úsměv

Nikdo mi nepomůže

Ani hvězda má

Byla to pro něj jenom poslední hra napsal/a: Verussskaaa 09:42 | Link komentáře (0)


< Novější články | Starší články >