:) 08.Květen 2006
ach jo, asi bych se měla odstěhovat někam daleko od lidí, kde bych se do nikoho nemohla zamilovat... tím nemyslím někam do lesa, já jsem totiž schopná zamilovat se i do medvěda grizlyho.. spíš někam kde nebude nic než já a holá země.. budu milovat tu zemi a ona nikam neuteče, pořád tu bude celý můj život, prostě láska až za hrob... vlastně až do hrob, protože se do ní i pohřbím.. a nebo budu milovat sebe, taky láska na celý život, al e to by asi nevyšlo, spíš bych se nenáviděla.. nepatřím mezi lidi trpící přílišnou sebeláskou, takže by se to asi nezměnilo ani v pustině.. hlavně aby tam nevyrostla žádná květina( třeba růže malého prince) a nebo strom, protože na konci léta by květina odkvetla a třeba i zvadla, kdyby to byla letnička, měla by mnohokrát kratší život než já a co bych potom bez ní dělala?? bez lásky?? a nebo kdyby mi tam vyrostl strom a pak by do něj časem uhodil blesk a můj strom shořel, všechna láska by byla pryč a co si potom člověk počne sám?? v pustině? bez lásky??
Di.
napsal/a: VinoSamotarovo 21:15 | Link
