Příhodu, kterou vám chci vyprávět je na jednu stranu hezká, plná radosti, lásky, ale na konci přijde jako vždy smutek, stesk a pláč.

Můj příběh se odehrává v jedné krásné vesničce jménem Židovice ve stáji, kde je mnoho krásných a sportovních koní, které tu jen tak stojí a poflakují se v boxe a šmejdí co by kde mohli olíznou zblajznou nebo dokonce rozkopnout a také čekají na to než jejich majitelé nebo jezdci přijedou a vezmou si je ven na jízdárnu nebo rovnou do přírody na krásnou vyjížďku zdejší krajinou.

Vše začalo jednoho krásného dne já prošla kolem stájí jako vždy a v tu ránu jsem zahlídla nového koníka, kterého jsem jakživ neviděla stál tam tak nehnutě v boxe se svým překrásným zbarvením nejen srsti ale také očí, které měl obě dvě světle modré. Jeho oči byli upřímné a laskavé jako by byl ten největší beránek.Zamlaskala jsem na něj a on natočil uši ještě víc dopředu a já na nic jiného nečekajíc se ho dotkla a poprvé pohladila po jeho krásné hřívě.Jako by se najednou změnilo počasí, zastavil se čas byla jsem myšlenkami úplně někde jinde. Hlavou se mi honilo tisíce otázek jak se ten překrásný kůň jmenuje, kolik mu je, čí je , co jezdí, ale nejvíc na tom všem bylo, že tohle by byl kůň mých snů.Nevěděla jsem sice oněm nic,  ale podvědomě sem si říkala že musí být úžasný.¨

Šla jsem tedy dál podél podlouhlé stáje a v tom se na mě ošetřovatel otočí a říká:,, hezký je ten Irský tinker a já odpovím:,,no ano je překrásný a čípak je? Ošetřovatel mi odpoví:,,jedné pani z Prahy a je na prodej za 75 000 tím se můj sen asi náhle rozpustil,když jsem slyšela tu ohromnou částku povzdechla jsem si.Už jsem skoro na konci stájích, když v tu ránu na mě volají holky:,,Tynuš máš jít za Romčou´´ Romča je moje trenérka, která mě naučila jezdit na koních a trénuje mě už od té chvíle co jsem začala chodit do stáje.Došla jsem k Romče a zeptala jsem se jí co chtěla, a nebo jestli nechce náhodou s něčím pomoc.Ona mi řekla ne že s ničím pomoc nepotřebuje ale že jestli chceme tak můžeme vylonžovat Tinkýýho. A já jsem se jí zeptala:,, a to je jaký koník ten Tinký´´ona mi odpověděla, že je to ten strakatý vzadu.Tenhle jásot se vyjádřit nedal jako by mi najednou svítili hvězdičky v očích šla jsem tedy pro ohlavku, rychle jsem běžela pro lonžku, čapla jsem byč a šla jsem k tomu nádhernému a překrásnému zvířeti.

Na nic jinýho už jsem nečekala otevřela jsem jeho box srdečně ho poplácala po pleci nasadila mu ohlávku pohladila jsem ho po hlavě a vyšla jsem z boxu koník mě poslušně následoval došli jsme na konec stáje kde už na mě čekali holky a šli mi s ním pomoc.Všichni společně jsme došli na jízdárnu a teď jsme rozhodovali kdo ho bude tedy lonžovat jako první řekla jsem si, že ho nechám holkám i když by to pro mě bylo něco úžasného ho lonžovat.Podala jsem pomalu lonž Lůce a kousek sem od ní ustoupila aby, měla prostor, ale co se nestalo koník si z místa nacválal a div by nestrhl splašenou Lucku s sebou Lucka mi okamžitě podala lonž a šla z jízdárny úplně mimo,netušila že takový koníček může mít tak obrovskou sílu a energii.On sice nevypadal na to vypadal spíše tak jako malý chundelatý medvídek ale energie měl haba děj.

Koník sice dělal neplechu a i mě dělalo problém ho udržet, ale po chvilce se uklidnil a já si zvykla na jeho tempo a rytmus jeho chodu.Po vylonžování jsem koníka ještě povodila po vesnici a dala zpět do jeho boxu.

Jednou jsem zase přišla na koně a tento strakatý koník jménem Tinký na sobě měl sedlo a uzdečku a měl jít právě jezdit a nešel na něj nikdo jiný než syn mé trenérky Dominik vzal uzdu do pravé ruky a pomalu vedl Tinkýho na jízdárnu, kde si na něj sedl a pracoval s ním. Já jsem jen s podivem sledovala krok koně a poté sem vytáhla z kapsy mobil a natočila video abych měla aspoň památku na tohoto koníka.Dominik Tinkýho odjezdil, odstrojil a přehodil přes něj deku aby nenastydl. Po týdnu jsem opět přijela do stáje a šla jsem se kouknou na jízdárnu kde právě jezdil Tinký, ale nyní na něm neseděl Dominik ale moje trenérka Romča pozdravila jsem jí a sledovala jsem její úkony a ona po chvíli řekla zítra na něj půjdeš ty. Já snad nikdy neměla tak strašně velkou radost z toho  že půjdu jezdit jako teď.Nastal zítřek a já šla jezdit Tinký měl opravdu hodně energie a jen málo lidí se sní dokázalo poprat, aby jim chodil tak jak měl. A já jsem mezi ti lidi patřila.Jezdila jsem na něm stále častěji a častěji koník se stále zlepšoval a zlepšoval byl čím dál tím pohodlnější a z namáhavého tréninku se stávalo pohodové  a moc příjemné zábavné a radostné ježdění.

Tinkýho sem si uplně nejvíc oblíbila a každý věděl že ho mám nejraději za všech koní, ale stále jsem měla na paměti že se prodává a ten den taky ,že nastal Tinký se prodal a nikdo tomu nemohl nijak zabránit.Ten den jsem zrovna jela na statek a veděla jsem že to pro mě nebude snadné, ale jinak to nešlo první co bylo když jsem vešla do stáje šla jsem za ním div my nevytryskli slzy že je to jeden z okamžiků kdy ho vidím naposledy v životě.Slzy jsem rychle utřela aby nikdo neviděl že pláču, protože sem chtěla být statečná.

Trenérka Romča mi ještě ten den řekla: nasedlej si Tinkýho a jdi s ním jezdit na jízdárnu a já jse tedy šla a ten smutek sem v sobě dusila.Nasedlala jsem si ho nauzdila a vyšla jsem ven ze stáje dotáhla jsem podbřišník a nasedla jsem.V hlavě jsem měla už jen to jediné, že je to naposledy co na něm sedím a, že už ho pak nikdy neuvidím dokrokovala jsem, začla jsem klusat a z očí mi najednou vytrskly slzy utřu si je a zachvíli znova už to nešlo zamaskovat nijak a já se snažila ať mě nikdo nevidí po chvlíli se mi to podařilo ustat. Tinkýho jsem vykrokovala jako vždy po ježdění, ale přeci jen mémě než dřívě, protože, jsem prostě věděla, že se za hodinu bude odvážet, pečlivě jsem ho omyla, vyčistila a šla ho napást uvědomovala jsem si to že je to naposled co jsem s ním a tak sem nafotila ještě pár památečních fotek.

Jeho nová majitelka přijela  a Tinky už byl nachystaný v boxe a já jsem se sním naposledy rozloučila a jen jsem pohlížela na to jak se na něj nová majitelka dívá...pote se pomalu čas krátil trenerka šla s novou majitelkou do sedlovny vyřídit papíry a prodej a já jen se slzama v očích seděla na balíku sena a pohlížela na přichystaný přepravník. Po hodině čekání přišla trenérka v doprovodu s majitelkou niný už Tynkýho a já jsem zasmutnila ješte víc.Vzala koníka a pomalu s ním šla až k přepravníku koník ochotně nastoupil zavřeli za ním dveře a já teď cítilla co ten kůň pro mě znamenal.

Trenerka se rozloučila s majitelkou a pote se přepravník s autem rozjel začala jsem řvát, ale ne že bych to tak chtěla, ale tím že to byl portě kůň, kterého potkáte jednou za sto let. Holky se mě ješte snažili utěšovat, ale asi tušili že pomůže asi jen čas.

Komentáře

« Domů | Přidej komentář

_GaBrIeLl_ 19.07.2009 15:46:51

upe úžasnej textík týnko