Nocí zní líbivá a energická hudba nedbaje na to, že všichni šli jižspát. Ulicí plnou domů proplouvá hustá bílá mlha. Okna se rozsvěcejí,jedno po druhém. Malá, mladá a krásná dívka vstoupí do této ulice,sama! Hudba začne hrát ještě hlasitěji. Lidé koukají z oken a chtějívynadat viníkovi, který je nenechá spát, ale jakmile uvidí dívku, dívkuokolo, které svítí i fialky ohromnou září jako slunce, přestanou simumlat po vousy a přestanou mít chuť na někoho řvát kvůli hudbě, kteráje hlasitá, ale na poslech příjemná a dodávající energii tělu. Oněmí!Všichni na jednou a do jednoho! Dívka dál prochází ulicí a pohleduvšech lidí okolo v oknech si nevšímá. Kouká do země, ruce v kapsách udlouhého hnědého kabátu a potutelný a krásný úsměv skrývá pod blondvlasy, dlouhémy do půl pasu.

Na konci ulice se jen ohlédne za zvědavými lidmi a ti hned zalezoudo svých bytů a na celou noc mají vystaráno. Onu dívku budou mít vhlavě na dost dlouho. Večer nemohou usnout, pořád jí vidí jak procházíulicí a okolo ní jasná záře. Nebyl to anděl? Ptají se sami sebe, aleneodváží s nikým jiným o ní mluvit. Přece nebudou vypadat jako bláznipřed ostatními! Druhý den všichni dělají jakoby se nic nestalo, jakobynikdo nic neviděl!

Chladná noc, ticho, zase ulicí proudí ta bílá mlha, ale dnes jedaleko hustější. Muž, který onou ulici chce projít a dojít domu mlhuani nevnímá, vnímá onu dívku, která z té mlhy vystupuje, poznává jí.Viděl jí ve svých snech a pak jedné noci v jejich ulici. Nikomu o svýchsnech nevyprávěl, ani o té noci kdy jí viděla celá ulice. Dívka šlapřímo k němu. Strach měl v očí a nejistotu v srdci. Usmála se a podalamu ruku. S bušením srdce a strachem ruku přijal a spojil jí s její.Kráčeli vedle sebe, mlčeli, ale on už věděl, že mlčet nebude, všemřekne co se mu stalo, už nebude o té dívce mlčet! Už nikdy!

Zastavila ho. Její krásná tvář byla vážná, její oči se zapíchly dojeho a potichu mu řekla: „Chceš kráčet štěstím se mnou aniž bysmlčel?“. Usmál se, chytl ji za ruku, políbil a nahlas, aby všichnislyšeli jeho rozdrhnutí zakřičel na celou ulici „Samozřejmě! Už nikdynebudu mlčet! Už nikdy nebudu stát a koukat aniž bych řekl svůj názor,svoje myšlenky. Budu se bít za svá slova. Vystoupím z řady!“

napsal/a: ZAPOMELAJSEM 15:02 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář