Chaoticky beznadějná místnost smutku

04.Leden 2008 | Povídky

Vítr hučí za okny, práská jimi. Člověk sedící u dřevěného stoluuprostřed místnosti třesoucíc se zimou v sobě skrývá strach, strach zvětru, který v okamžiku rozrazí okna a vstoupí do místnosti, nastanechlad a chaos, rozhazí těch pár papírů, které má na stole a zkouší vnich číst, číst svou minulost, přítomnost a budoucnost, ale spíše mupřipada, že zapomněl číst pro všechen ten strach.

Chaos ovládá jeho smysly!

Nevidí barvy, jen šeď!
Neslyší zvuky, jen nářky!
Necítí vůně, jen chlad!
Nedotýká se bežných věcí, jen samoty!

Bílé papíry lítají po místnosti, zmateně se po nich kouká, smutek vočích, beznaděj! Už nikdy je nechytne, už nikdy neudelá pořádek,protože právě v tomto okamžiku papíry vylétly oknem do světa a už senikdy nevratí, ztratil sanci. Bude zit v chaosu, smutknu a beznadeji.Dál sedí na židly uprostřed místnosti, u stolu, schoulený v černémsvetru s chaotickým výrazem a třesouc se zimou. Už navzdy!

napsal/a: ZAPOMELAJSEM 22:08 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář