Klid a harmonie není všechno

24.Květen 2008 | Povídky

Padá listí, na okna hřeje zlaté slunce. Tvoje mysl je čistá, plná klidua harmonie. Nikam nepospícháš, užíváš si klidu a tepla kolem sebe. NicTě neruší a jen zaujatě koukáš z okna. Houpavé tóny a klidná melodiezní místností. Nic Ti nechybí. Tvé srdce poklidně dýchá a nasává jakohouba krev kolem sebe, rozlitou z žil ze všech ran co ti způsobili lidékolem Tebe. Tvoji nejbližší. Položíš ruku na sklo. Z oka se ti dereslza. Nechceš ji pustit na tváře, ale boj vzdáš a pustíš ji dál. Nemášsílu bojovat se svými emocemi. Slza pomalu stéká. Proč chtěla ven, kdyžTi je dobře a nic ti nechybí? Mysl začíná získávat černou barvu.Přemýšlíš a otupěle sleduješ vítr jak pohybuje s listy na zemi.

Zklidňuješ se, odpověď na svou otázku nenalezneš a smíříš se s tím.Pomalu se posadíš na židli vedle okna. Lehce si povzdychneš. Nikam seTi nechce odejít. Tady Ti je dobře. Avšak nutkání nohou a rukou sepochybovat je silnější než tvá mysl. Vstaneš, popadneš kabát a svižnýmkrokem dojdeš k NÍ! Políbíš ji a už nebojuješ se slzou a necháš jiztéct!

napsal/a: ZAPOMELAJSEM 15:06 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář