Bílá stěna, růžová květina, která se otevírá a s ní se otvírají novémožnosti, pomaličku, nikam nespěchá. Štěstí z ní jen srší, raduje sejen z toho, že se může rozevřít. Dlouhé a tenké lijány z ni vylezaji.Lemuji celou bilou stenu. Lide co chodi kolem se divi kde se zde vzalylijany, nechapaji. Kvetina se porad pomalicku rozevira, zpod kytkypomalu vylezaji male, zelene listecky. Zvedave prozkoumavaji neznameprostredi, drzi se kytky jako kliste, s ni se neboji niceho, vedi, zeje ochrani.
Kytka je spokojena, klidna, plna miru, stesti a lasky. Slunce na nisvitia krasne ji prohriva. Kdyby mohla mluvit slastne by si pomlaskla.Ptaci ji zpivaji krasne melodie, vsude okolo je klid. Liján je stalevic a vic a vic a vic se rozpinaji po bile stene, ktera se jen usmiva aje stastna, ze uz nebude sama stat.
Lide kvetinu obdivuji, pri pohledu na ni nachazeji v sobe klid a odchazeji plni radosti ze zivota a cestou domu si poskakuji.
napsal/a: ZAPOMELAJSEM 22:10 Link
