Lidé, moře a temno

24.Květen 2008 | Povídky

Hlasy mořem připlouvají, nemůžeš je rozeznat. Je jich moc! Prolínají sea je slyšet jen hučení, hučení moře?? Ne, hlasy! Hlasy lidí, které mořepohltilo. Voda ucpala ústa, aby nemohla mluvit a znovu se nadechnout.Sůl objala tělo. Tma na dně oslepla oči! Tlak zničil veškeré možnostipohybu těla.

Velká zář na obloze zjeví se. Východ slunce? Ba ne, tolik světla sluncenezmůže. To bůh se přišel podívat. Na moře, které tak rádo tahá lid kednu. Záře sílí, aby mohla v největším žáru opět zhasnout, ne úplně.Malinké světýlko zde zůstává. Naděje? Ano, nechal nám tu naději. Nadějiv co? V nás, aby nás přešel strach z moře. Naděje v to, že moře užnezaútočí.

Čas, se chýlí ke konci. Slunce zapadne, vítr přestane foukat, čas sezastaví. Hodiny, které tikaly přestanou a padne na ně stín! Černý,studený stín. Temné hodiny, temný čas. Doba temna! Moře se bouří,nechce neutrálnost, nechce konec, nechce dobu temna. Je vidět jen mořejak se třpytí a bouří se. Lidé klečí a prosí čas!

Stíny se odvracejí od majitelů. Nechtějí dále jít cestou s ním. Je jimzle z této situace. Lidé ztratí své stíny. Nemají nic! Zůstal jim vočích pláč a na srdci žal. Praskají jim srdce. Rány bolí, ani slzy užnestačí. V temném světě je slyšet pláč a nářky. Moře se zklidnilo!Světýlko naděje uhaslo jak svíčka!

Nikdo si nikoho nevšímá, všichni se odcizili. Rodiny se rozprchly dovšech koutů. Každý je tu sám za sebe. Každý lituje sám sebe! Nenávidíse. Přes tmu se nevidí, ale ví, že vedle někdo klečí a naříká. Z ústvšem stéká krev, tmavá červeň. Nechají ji téct. Krvácí srdce! Rány seprohlubují.

Nebe je černé jako uhel, jsou vidět třpytky na moři, oči lidí klečícícha naříkajících dál už nic. Temno! Temno! A víc už nic! Ani míň!

Chtějí novou šanci, naříkají, sténají. Nový svět. Zaslouží si ho?Zničili tento a mají dostat nový? Ti hříšníci? Styďte se! Neproste!Jste směšní. Naříkejte, bědujte, plačte! Utrpení je z vás cítit ažhanba hledět. S vámi je konec! Nezasloužíte si dál – maříte! Trest vásneminul!

Lidé vymírají. Jeden po druhém. Nemohou dýchat. Dusí se! Naposledyvyřknou „nový svět“. Zavřené pěsti, krev okolo úst, slzy v očích abědující výraz. Pohled na okolí moře je děsivý. Tma začíná být černějšínebo je to sugesce? Hroby na pobřeží slouží jako pomníky na lidstvo,které tu zmařilo a zničilo celý svět a i svůj život. Prosili… ale pozdě!

napsal/a: ZAPOMELAJSEM 15:04 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář