Odchází mi, odchází. On jediný. On, můj jediný! Hloupá slova vyřknuta znašich úst způsobila výbuch srdcí, která se chvěla a zkrvaveně sesmála. Řekl tak se měj, nemám v tvém životě co dělat. Netušil však, žemé srdce vybouchlo a zbytky odešly z mého těla jako odpad za ním.Netušil však, že způsobí chaos v mém životě. Chtěla jsem se jenpřiblížit k němu, on nakrčil nos a odešel! Nechal mě tu samotnou. Stálajsem za svými přesvědčeními, za svými názory a za svým pohledem nasvět, který se liší, páč na vše koukám z jiné strany. Ze strany, kterouchci, aby NĚKDO chápal. Ale ten někdo odešel. Potřebovala jsem mluvit,potřebovala jsem pochopení. Plácám se, plácám se ve světě, ve kterémnemám asi už co dělat.
On jediný zabíral v mém suchém srdci zvláštní místo. On jediný mělpřístup k věcem, ke kterým spousta lidí neměla. On jediný se stal v mémživotě něčím výjimečným. Bylo mu to snad málo? Mrzí mě a bolí mě takstrašně moc, že bylo. Jsem hloupá? Tak ať! Blázni mají stejně všejednodušší. Nezaobírají se myšlenkami, které je tíží neskutečně moc.Jsem naivní? Tak ať! I v naivitě je krása. Někdy je lepší vidět věcinaivně než realisticky. Jsem malá? Ano, jsem. Nejsem dokonalá, nejsemúžasná, nejsem skvělá, jsem JINÁ!
Bolí mne prázdné místo po srdci, ale co nadělám? NIC. Půjdu dál, nebudunaříkat, budu makat. Vezmu sílu pevně do rukou a půjdu! Půjdu životem,ale teď už půjdu sama. Tou cestou klikatou, strašidelnou... s dokonalýmkoncem!
napsal/a: ZAPOMELAJSEM 15:00 Link
