Správný směr

04.Leden 2008 | Úvahy

Dlouhou dobu jsem tápala, hledala... čeho bych se chytla, kde bych secítila dobře. Moje sny, představy, přání byly naivní, ale krásné. Bylymoje a nestydím se za ně. Teď se jim směji, dřív pro mě byly všechno!Snila jsem, jaké by to bylo, kdyby všechno bylo jinak. JENŽE!!! Kdebych teď byla, kdyby to všechno doopravdy bylo jinak?? Nebyla bych tam,kde jsem teď, nezažila bych to, co jsem zažila teď, neprošla bych tím,čím jsem prošla a jsem vděčná za to, čím jsem prošla.

Nikdo kromě mě neví, čím jsem si prošla, co se mi honilo hlavou. Nemáte právo mě soudit, nemáte právo na mě, nemáte právo.

Moje temné já mne opustilo! Chtěla jsem ho zahodit už hodně dávno, alenešlo to. Až uviděla jsem v tmavém tunelu světýlko, světlo v podoběpřátel a jednoho člověka s velkým Č, kterého si vážím, v tuhle chvílívážím, ano. Už jsem to všechno pochopila. On mě nasměroval a já jenšla, šla jsem dál, zvědavá, plná očekávání a jdu dál!

Necítím k tobě žádnou nenávist, zášť, atd., jak by sis mohl myslet.Cítím k tobě úctu, vážím si Tě. Cit, který k tobě cítím, nejdevyjádřit, ten se musí zažít. Znamenáš pro mě moc, poznamenal jsi můjživot. Moje já se ve mně probouzí, ne to temné, ale to světlé, co bylopřed tím zlým. Už jsem to jen já. JÁ! A nikdo jiný, jsem svá.

Neznám Tě. Avšak mám pocit, že znám.

napsal/a: ZAPOMELAJSEM 22:16 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář