Michael Henry McBrain

Pozice ve skupině: bubeník
Narozen: 05. 06. 1954
Působení ve skupině: od roku 1983 až po součastnost
Stručná charakteristika: Po odchodu Cliva Burra zaujal místo bubeníka ve skupině. Výborný bubeník, který je považován za jednoho z nejlepších na světě. Na jeho nástroji stojí společně s basou Steva Harrise spoustu písní. Je to asi největší vtipálek ze skupiny.
Můj názor:No comment ..a vtipálek není asi..ale určitě




Nejstarší člen Iron Miaden má bezesporu také reputaci největšího vtipálka kapely, kterého zbožňují všichni v Iron Maiden.

„Nevzpomínám si ani na jednoho bubeníka, který by se k svému řemeslu hodil tak přesně,“ říká Steve Harris. „Nicko hraje na bicí způsobem, jakým hraje většina kytaristů na svojich kytarách. Jeho bicí jsou všude okolo, tón po tónu, nikdy jsem nic takového neviděl! On prostě nebubnuje stylem, že drží paličku, Nicko se dokáže vcítit do věci a rozproudit rytmus všude okolo a držet s ním tempo každý večer a to je pro mě jako basového hráče fantastické. To znamená, že nikdo si nemůže dovolit vydat ze sebe méně než 100 %,“ říká Steve Harris.

Když se optáte na jeho umění samotného Nicka, dostanete velmi skromnou odpověď. „Každý bubeník ma svoji jedinečnou metodu hraní,“ říká. „Já jen dělám, to co dělám a k mému velkému štěstí, to co dělám se fanouškům Iron Maiden líbí.“

To teda určitě. Nicko se k Iron Maiden dostal v roce 1983, v čase nahrávání alba „Piece of Mind“. Stále považovaný mnoha fanoušky za jeden z nejlepších metalových alb vůbec. Je velmi těžké si představit, jak by vypadala toková umělecká díla jako „Where Eagles Dare, 2 Minutes To Midnight, Can I Play With Madness, Be Quick Or Be The Dead, nebo Man On The Edge“ bez Nickova ohromného stylu.

Co se týká hraní naživo, je to otázka, jestli je lepší po technické stránce Nicko, nebo jeho předchůdce Clive Burr. Pro mnohé z nás by to mohl být právě Nicko, ale je pravda, že Clieva si už spousta fanoušků Iron Maiden nepamatuje. Ale co se týká vystoupení těchto dvou bubeníků po osobní stránce, není pochyb, že vyhrává Nicko. The Mad McBrain, tak zní Nickova přezdívka, kterou mu dali fanoušci. Po Eddiem je Nicko druhým maskotem Iron Maiden.

Michael Henry McBrain se narodil v Hackney, východní Londýn, 5. června 1954. Nesmějme se, ale rád se přiznal, že když byl malý, dali mu přezdívku Nicky, protože se tak jmenoval jeho oblíbený medvídek - Nicholas The Bear. „Brával jsem si ho s sebou všude a tak mi moje rodina začala ze srandy říkat Nicky. Avšak, když jsem měl problém, tak na mě volali Michael!“

Jeho první zkušenost s hudbou přišla s otcovou zálibou (jazzem). Malého Nickyho vzorem byl Joe Morella, vynikající bubeník jazzové skupiny Dave Brubeck. „Představoval jsem si, že jsem Joe Morella hrající na bicí. Přišel jsem do kuchyně, vzal jsem si pár nožů a bouchal jsem s nimi po plynovém vařiči.“

Otrávení jeho boucháním s nářadím v kuchyni mu jeho rodiče koupili pořádnou bicí soubravu (tehdy mu bylo 12). „Spousta dětí chtělo kolo nebo něco podobného, ale všechno, co jsem chtěl já, byli bicí.“

Když v patnácti letech odešel ze školy, byl už přechodným hráčem v několika hospodských skupinách. V oblasti hudby si rozšiřoval své schopnosti hraním písní z otcovy kolekce, která byla plná nahrávek jako The Shadows, The Animals, The Beatles a The Stones. Na doporučení jiného bubeníka začal hrát i nespočetné množství velmi odlišných nahrávek. „Zkoušel jsem všechno - pop, náboženskou hudbu, nebo množství rozličného rockového materiálu, nepřemýšlel jsem o tom, jestli se mi to líbí, nebo ne. Všechno to bylo jednoduché v rámci cvičení a v tomto ohledu byl výběr mnoha stylů velmi dobrý a prospěšný.“

Jeho první pořádnou skupinou byla The 18th Fairfield Walk, která přebírala písně od Otis Redding a Beatles. Potom vstoupil do skupiny Wells Street Blues Band, která hrála nejčastěji bluesovou hudbu. Nicko v této době velmi hodně koncertoval a hrál s téměř neznámými, nebo jen málo známými hudebníky, jako byl například zpěvák a klávesista Biily Day ( který mu jako první začal ze srandy říkat Nicko), The Blossom Toes (který byl členem i později známý kytarista Jim Cregan) a jiní.

Steve si Nicka pamatoval hlavně z doby, kdy hrál s trojčlennou skupinou McKitty, která vystupovala s Iron Maiden na open-air festivalu v Belgii. „Pamatuji si, že McKittyho kytara se v průběhu vystoupení rozbila a Nicko dokončil jejich část bubenickým sólem, dokud ji neopravil. Do té doby jsem si myslel, že bubenická sóla jsou dost nudná, ale toto byl nejlepší zážitek z celého vystoupení. Takže potom co odešel Clive, byl Nicko prvním člověkem, na kterého jsem myslel.“

Samozřejmě nikdo, ani Nicko není dokonalý a přiznává, že má svoje „zábavné nálady“, jak je sám nazývá. „Jednu minutu se vyšvihnu a to jsem pán PÁRTY NA CELOU NOC. Potom další minutu jsem deprimovaný a jsem pán PODRÁŽDĚNÝ. Snad nikdy nepotřebuju, abych se musel psychicky připravit na vystoupení. Protože pro to co hraju, pro to co každý ze skupiny hraje, je lepší být psychicky čerstvý. Jinak bude zaostávat.“