Janick Robert Gers
Pozice ve skupině: kytarista
Narozen: 27. 01. 1957
Působení ve skupině: od roku 1990 až po součastnost
Stručná charakteristika: Na pódiu líta a háže s kytarou jako blázen. Výborný kytarista, zvládá perfektně velmi rychlá sóla a během koncertů je jak utržený ze řetězů.
Můj názor:Také výborný kytarista.Správně divokej.Mám spoustu fotek,kde je v opravdu "krkolomných polohách" ....
..správnej šílenec
On a jeho bzučení v pravém rohu jeviště, šíleně vrtkavý mistr v hraní na kytaru. Ano, vítejte ve fantastickém světě Janicka Gerse - nejlepšího kytaristy, jakého mohli Iron Maiden mít. Janick přišel do Iron Maiden jako náhrada za Adriana Smithe v roce 1990. Jeho příchod znamenal pro Davea Murraye, druhého kytarisu Iron Maiden, značné oživení oproti Adrianovi. „Adrian a Janick jsou dva úplně odlišní hráči,“ vysvětluje Dave, který hraje s Iron Maiden od úplného začátku. Adrian si vždy všechno rozmyslí, jak to bude hrát dál, ale Janick si nikdy nepřipravuje nic dopředu. To je něco jiného, čím se odlišuje od Adriana, který v porovnání s ním na jevišti jen pokojně stojí.
Janick Robert Gers se narodil v Hartlepoole 27 ledna 1957. Jeho otec pracoval v polském vojenském námořnictvu, ale po seznámení se s jeho matkou se usadil v Anglii (skoro vstoupil do anglického královského námořnictva). Plavání, fotbal a hudba - „v tomto pořadí“ - byli v Janickově životě nejčastější záliby, když byl dítě. Pomalu jak dospíval, stávala se středem jeho zájmu kytara. „Nejdřív sem chtěl být jako John Lennon, potom, když jsem se do hraní víc zakousnul, rozhodl jsem se, že radši budu Ritchiem Blackmorem,“ podotýká s úsměvem. Bylo mu 18 roků, když si koupil svoji vlastní kytaru, Gibson Fander Stratocaser, kterou používá dodnes. „Koupil jsem si je v second handu od jednoho chlapíka v Dalingtonu za 200 liber a pamatuju si, jak sem si říkal, wow, to je to pravé.“
Byl rok 1970 a jeho oblíbenými skupinami byli Deep Purple, Rory Gallagher a T-Rex. Skoro ho ohromili Led Zeppelin, ale vždy se stával Ritchiem Blackmorem, „který toho pro mě skutečně hodně udělal. Myslím si, že kdyby jsem uměl zahrát i desetinu toho, co umí on, mohl bych semřít šťastný.“ Jeho první skutečnou skupinou byla Hartlepoolská parta zvaná White Spirit, ke které se přidal v roce 1975.
Později, po vydání prvního singlu Back To The Grind podepsali smlouvu s vydavytelstvím MCA a vydali debutové album White Spirit, které paradoxně vyšlo v ten samý rok, co Iron Maiden vydali svoje první studiové album s názvem Iron Maiden. Avšak když se Iron Maiden dostali tímto albem na 4. místo britské hitparády a úspěšně razili novou vlnu britského heavy metalu, White Spirit nedosáhli větší popularity a jejich albu se dařilo podstatně méně. „Celý ten styl nové vlny britského heavy metalu nás předběhl,“ přiznává Janick. „Mohli jsme i plakat, že jsme neměli dostatečné množství pozornosti ze strany médií. Avšak pravda byla taková, že Iron Maiden jednoduše udělali lepší album. Tak to vidím.“
V čase krátkého, ale velmi produktivního období, Janick hrál ve dvou Gillanových vynikajících albech. První bylo z roku 1981, „Double Trouble“ , které se dostalo do britské hitparády do top 10. Druhé bylo „Magic“ z roku 1982, které se také dostalo do top 10. Gillan se potom rozhodl svojí skupinu rozpustit. Janick na to reagoval následovně: „Byl jsem zklamaný, ale zároveň jsem si myslel, že tento krok mi dává šanci dělat něco odlišného.“
Janick se rozhodl pro neobyčejný krok a zapsal se na školu se zaměřením na humanitní obory. „Když jsem čekal na nějakou další příležitost, co se týká hraní, pomyslel jsem si, že by bylo dobré, udělat něco užitečného,“ vysvětluje jednoduše.
V roce 1986 ho oslovil zpěvák skupiny Twisted Sisters, Deesniger. Potom probíhali rozhovory se skupinou se směšným názvem Gog Magog, kterou tvořili z části bývalí členové Iron Maiden, jako Paul Di'Anno, bubeník Clive Burr a ve skupině byl také i bývalý kytarista skupiny Def Leppard, Pete Willis, jako zakladatel Whitesnake, bubeník Neil Murray.
Ale pro Janicka to nebylo nic moc a jedné noci ve Wembeley Aréně v Londýně, v čase turné skupiny Prince's Trust v roce 1988, se Janick seznámil se zpěvákem Iron Maiden, Brucem Dickinsonem. ,,Poznal jsem Bruce v čase, když byl ve skupině Samson," vzpomíná si Janick. „Bruce chtěl nahrát něco mimo rámec Iron Maiden (v té době začal pracovat na svém sólovém albu Tattoed Millionaire, které vyšlo v roce 1990). A jednoho dne mi zavolal, jestli bych nechtěl s Iron Maiden nacvičit nějaká čísla. Byl jsem překvapený. Povídal jsem: „A jaká?“ a on povídal, „Adrian opustil skupinu a my potřebujeme někoho, kdo by ho nahradil. Měl by jsi zájem?“ byl jsem ohromený, nevěděl jsem, co mám říkat.“
A tak se Janick přidal k Iron Maiden a skoro na to se zúčastnil psaní textu na album No Prayer For The Dying. A tak má prsty v jedné sklatbě, která se vlastně stala nejznámější písní tohoto alba, ano je to ,,Bring Your Daughter... To The Slaughter". Původně se tato píseň nacházela na soundtrecku k filmu Noční můra z Elm Street. Když tuto píseň slyšel Steve Harris poprvé, řekl Bruceovi: „Podívej, tato píseň je příliš dobrá na to, aby byla vydaná na soundtrecku, a tak se na ní zapomělo, uděláme ji jako Iron Maiden.“ A bylo to skutečně správné rozhodnutí. Vydaná jako druhý singl z alba No Prayer For The Dying, Bring Your Doughter… To The Slaughter si to okamžitě namířila na vrchol britské hitparády, kde tento singl vydržel tři týdny na prvním místě, to byl vlastně největší úspěch Iron Maiden v singlech.
Celkem dobrý začátek pro Janickovu kariéru v Iron Maiden. A nedá se pochybovat, že jeho schopnosti stále rostou a rozvýjejí se, to se dá dokázat takovými skvosty jako jsou ,,Lord Of The Flies" nebo ,,The Unbeliver", kterou Janick napsal spolu se Stevem v roce 1994 pro album „The X Factor“. A taktéž se nedá zapomenout na překrásnou píseň „Como Estais Amigos“ (jak se máte přátele moji), kterou napsal spolu se zpěvákem Blazem Bayleyem na novém albu Virtual XI. Tajemství, jak říká, spočívá v tom, nemít tajemství. „Jednoduše být sám sebou, to je moje jediná rada.“ Pro Janicka to stoprocentně platí.
fakt zkošnej...jinak,co se týče obsahově.... nepatří mezi moje nejoblíbenější,ale zase netvrdim,že se mi nelíbí 
Paul Day - zpěvák
..a vtipálek není asi..ale určitě 
... jinak... netřeba další komentáře
