Na zaprášených klapkách klavíru
v zapadlém koutě baru svět
tvé prsty rozezní a povedou
trosky citů mladé dívky
..
Melodie tělo svádí
jít přes hranice rozkoše
a v plné síle vrátit se
jen kvůli boji zpět
..
Nevíš, proč tě ničí pohledy
proč dívá se tváří nahořklou
ty jen rozbíjíš hradby srdce
přesnými údery
ať to sebevíc bolí
..
ebenové vlasy rozkvetou
opět vůní mandloně
svážeš je notami
v amoll
nejhříšnější tónině
soukromého představení
pro dvě ohniska
zdivočelých očí
..
neušetříš ji pro lásku
ani nechceš
aby znala míru plnou
dokud sladké polibky
posledních tónů
dohraných na její tváři
chutí hořkých mandlí
nepominou