Jako tenký závoj padl na ni smutek
obejmul ji v náručí; milý jí utek
dívka sedí uprostřed pláně
slzy a sněhové vločky padají jí do dlaně

Sukně i smutek kolem ní se rozprostírá
nazkrotný vítr slzy z tváří jí slíbá
sněhové vločky jak peřina ji pokrývají
strážní andělé již dávno ji nehlídají

Až roztaje sníh a přijde jaro
ona už nedozví se, že jedno srdce pro ni plálo
její milý, co ji našel, věděl, že porušil slib
ale až když držel ji v rukou, pochopil tu spoustu chyb