Je pravda že člověk nikdy neví jestĺi se spravně rozhodl a nebo měl říct opak toho co řekl...Život je prostě těžkej,je mi blbých 14 a už tak mám problémů nad hlavu...
Jenže po jedné kapitole mého života,se pomalu zavírají vrátka..
Moje nejlepší kámoška..se děsně změnila..Do dvou měsíců jsme se mockrát pohádali,dřív jsme se nehádali nikdy...Mě to mrzí...Vím že jeden čas jsem udělala chybu já,mé chování nebylo nejlepší...a já to vím..Jenže,ona se do toho neměla prostě plíst..Ani on ne...Pak se to zase nějakým způsobem uklidnilo,ale právě ten čas kdy jsme byli zase nej kámošky,to bylo čím dál tím horší...Ona se nehorázně změnila,jak má nového přitele.Peťa (ten její new boy) je strašně v klidku a nic proti němu nemám..Ale ona si strašně myslí..Proto jsme se pohádali po 2hé...Ale tohle už mě nemrzelo..VŮBEC..Bylo to divný,ale fakt nemrzelo..Jenže pak byla ta oslava...
Pijo se,povídalo se a ona dělala servírku...a pokaždé jak jsem jí viděla,uvědomila jsem si že ...už to nejsem já bez ní...že jsem jiná...že mi prostě chybí půlka mě.Ano pravda nejspíš kdybych nebyla napitá,ani bych za ní nešla,protože mám na ní pořád vztek...Ale stalo sem.Omluvila jsem se,jako je mojím zvykem.(pořád se káždému omlouvám,když nemám za co)Jenže velice mě překvapila...Ona vyslovila také slovo "PROMIŇ",jelikož to neříká moc často,proto jsem se divila..a divím do těď.
Na další den,Terka dělala jako by nic...Jako by se mezi námi žádná hádka nestala a tím že jsme se omluvili obě dvě...Se to všechno smazlo...Nebyla jsem z toho ráda,protože já jí prostě nedokážu odpustit..Nejde to,chtěla bych,ale nejde to..Jenže teď jsme opět kámošky...Cítím že je mi líp,že je má druhá polovina zpět...Jenže srdce mi nejspíš říká opak...Pocit,že jí nemůžu ani vidět je pořád a pořád tam..
Já už jen doufám,že si uvědomila, že není nejlepší...Že není slečna dokonalá,kterou mě mimochodem nazvala.Problém je,že ty jseš uplně to samí..!!!!Ve většině situacích jsme naprosto stejné..Každá jsme od té druhé něco pochytily a zůstalo nám to...Nevím jestli se trápila jako já na začátku,ale pokaždé když jsme se znovu začali bavit,připadala mi šťastnější...Je to jen má představa nebo je to pravda?
Já do ní nevidím,takže vám to těžko řeknu
Jsem ráda a citím,že je lepší začít znovu od začatku jako by se nic nestalo...Začít jako by jsme se nedávno potkali...2 roky nejlepšího kamarádstvi nejde jen tak zapomenout..Naše průsery,naše akce...Prostě nazapomenutelný,díky tobě znám strašně moc príma lidí...Kterých si nesmírně važím...Dík tobě jsem zažila mou první lásku...Tohle léto co bylo,bylo to nejlepší v mojem životě!(teda až na ten konec,až na ten podraz!)Ale jsem ti za o dvěčná nejspíš,jsem se nad sebou zamyslela nebo já nevím,ale už nejsem to nevychováný děcko,jako jsem byla...Už si vážím toho co mám a snažím se každému vyhovět,nebýt drzá apod...Ze zaátku to nešloa,le už je to lepší...Ještě s tím uklidem bych se měla zlepšit...