24.Březen 2009,05:29
Nwm čim bych měla začít.. Asi tim, že už mě tendle život neba.. Do včerejška sem žila v jinym světě.. Jako bych sundala ty růžový brejle.. Otevřeli se mi oči a já viděla, jaká je realita.. Neci tady bejt, ale dycky, když nad tim přemejšlim víc a sem pevně rozhodnutá to udělat, začnu přemejšlet nad lidma tady.. Pak mě to upe odradí.. Nenávidim svoje keci.. To, že už to udělam, když sama nwm co ci.. Nenávidim sama sebe, že sem tomu člověkovy ze včerejška věřila, že se změnil, přitom mi on ublížil upe.. Nenávidim tendle svět a svoje přetvářky.. Proč nejsem taková, jaká se cejtim bejt? Chce se mi vykřičet do světa, že se nenávidim.. Jenže pokaždý, když ci udělat něco velkýho, sem jak chromá.. Já nwm co tady etě dělam.. Drží mě jenom myšlenka co Pája.. On by to nezvládl.. Jiný mi sou u prdele.. Ale kdo jinej? Mě už nikdo nezbyl.. Jasný, mam kamarády, ale ne takový.. Ty BF.. Už snad ani neci mít.. Přišla sem na to.. Já mam bejt sama.. Samotinká se schovam.. Ani nechápu, jak sem někoho mohla mít.. Až teď sem šecko pochopila.. Sebe samou.. Ta chyba je ve mě.. Já sem ta chyba.. Já tu nemam bejt.. Já tu překážim.. Kurva proč to nedokážu udělat..? Myslim si ale, že kdyby mě někdo vyhecoval, dokážu to, ale nikdo takovej tady neni.. Jo bajo.. Je.. Ale nenávidim jeho pohled, natož abych s nim normálně mluvila.. Nejlíp mi je samotný.. Když si můžu v klidu vybrečet ty svoje záchvaty.. Nikdo neví jak mi je.. Neni tady nikdo, kdo by se mě zeptal.. Pája je hodně starostlivej, ale já sem spíž odtažitá.. Nwm proč, ale myslim si, že kdybych mu řekla hodně, udělá to samí jako Minařík.. Jak já ho nenávidim.. Jak si takovejdle člověk může dovolit mi říct, že se mi kuli mě zabil táta.. Že mam letět za svojí psycho emo Verunkou..
Nece si mi žít.. Ten člověk je ubec neznal.. Ani jednoho.. Můj táta byl psychicky nemocnej.. Já to mam po něm.. Verunka taky.. Moje Verunka.. On mi to řekl rok po tom co umřela.. Ten den, kdy se mi chtělo brečet, že jí tady nemam.. Jak může bejt tak zlej.. Jak todle někdo může ubec dokázat..? Nechápu tadyty lidi.. Ty co ničí trosky.. Co maj radost z cizýho neštěstí.. Utekla sem jak malá holka.. Motala se mi z toho hlava.. Všichni na mě koukaly a já si jen tak utekla.. Doufala sem, že mě srazí auto a ono nic.. Já už nemůžu.. Už vážně vím, jaký to je, bejt na dně..
Nece si mi žít.. Ten člověk je ubec neznal.. Ani jednoho.. Můj táta byl psychicky nemocnej.. Já to mam po něm.. Verunka taky.. Moje Verunka.. On mi to řekl rok po tom co umřela.. Ten den, kdy se mi chtělo brečet, že jí tady nemam.. Jak může bejt tak zlej.. Jak todle někdo může ubec dokázat..? Nechápu tadyty lidi.. Ty co ničí trosky.. Co maj radost z cizýho neštěstí.. Utekla sem jak malá holka.. Motala se mi z toho hlava.. Všichni na mě koukaly a já si jen tak utekla.. Doufala sem, že mě srazí auto a ono nic.. Já už nemůžu.. Už vážně vím, jaký to je, bejt na dně..