Proud myšlenek... 02.Únor 2009
Víte jak se říká, že člověk by se měl radovat z maličkostí? Dobrá, to nikomu vyvracet nebudu... ale co když se někdo raduje z něčeho, co zrovna maličkost není? Může vám to pak pokazit hromada nepříjemností... s radostí můžu prohlásit, že sem zamilovaná až po uši (na můj vkus dýl než sem zvyklá) a pak najednou boom... jsou tu nepříjemnosti klasického života... můžou začít naprosto přirozeně... nejprve roční výročí úmrti oblíbeného herce (pro nezasvěcené Heatha Ledgera), člověk si řekne "fajn, to je život, jdem dál... pokračuje to ročním výročím zvířecího mazlíčka, se kterým vyrůstáte (pro jedináčka je to ohromná rána), ale po vzoru mého nově oblíbeného seriálu - "Everobody´s die"... do toho ztratíte nejlepšího kámoše (tentokrát žádný úmrtí - naštěstí), ale i tak je to někdo na koho jste se upínali než bylo nejhůř, i přesto si řeknete, že se stává y)stejně byste na něj neměli tolik času, kolik by chtěl (nepříjemné, ale pravda)... pak je tu další fáze končících věcí... maturita (i přesto, že nemáte zrovna v lásce svou třídu, školu, atd je to smutný se s tím vyrovnat a přicházíte na to zrovna v tuhle chvíli), pak už stačí maličkosti - stěhování kamaráda, se kterým jste tak rádi někam zašli; postupné zavírání vašich oblíbených "klubů"; nepříliš vydařený maturitní ples, ptž jste si mysleli, že pozvat své nejlepší kamarády (i když jsou z jiného města) je dobrý nápad; nemoc vaší životní lásky (je tu řeč jen o pouhé chřipce, ale i to vám ve výsledku brání s ním být každou volnou vteřinu)...
Všechno se pak najednou vleče a vás napadá...má to všechno nějaký význam? Musí se to dít takhle najednou? Ale kdo vám na to dá odpověď, která by se vám zamlouvala? Nikdo... a pak najednou sedíte u počítače, chcete si postěžovat a nevíte komu, ptž vám to vše přijde jako hloupost a hloupostmi vy přece nikoho zatěžovat nechcete...
Nemůžete usnout, i když víte, že vás čeká brzké vstávání... nemůžete přestat myslet na ty drobné nemilé věci, i když víte, že pořád máte to ohromné štěstí, že jste našli toho pravého... Přijdete si jako naprostý blázni... Pak vás ale napadá - jste blázni vy, ptž všechno tak prožíváte; nebo ti okolo, kteří tohle všechno jen přehlížejí?
Těžko říct...
napsal/a: absolutni.vetrelkyne 00:39 | Link
