Třikrát... 15.Duben 2008
Vite jak se rika, ze se vam vsechno vrati? Sice sem tomu nikdy neprikladala nejak velkej vyznam, ale verila sem tomu... ale tvrdi se trikrat! ne destkrat! nebo mi to snad vzdycky vsichni tvrdili spatne? ze by si jen popletli cislovku? pochybuju... nikdy sem netvrdila, ze bych byla uplne svata, ale zase nejsem zadnej extra zradce... a ted se mi vsechno vraci mnohem vickrat a mnohem hur a ja tomu prestavam rozumet... uz na tohle vsechno nemam silu... vazne si to az takhle zaslouzim?
Kdyz vezmu v uvahu zacatek roku, umre mi muj milovanej herec (klidne se zasmejte, ale jeste porad se na jeho filmy koukam se slzama v ocich, nemluve o tom ze se do kina chystaji jeste dva fimy s nim, to bude horsi nez kdyz sem byla mala a chodila sem na Disneyovky...), pak mi umre muj pejsek (i nad tim se muzete pousmat, je to preci jen zvire?! ale pro jedinacka patnactilete souziti s ctyrnohym mazlickem znamena strasne moc...)par udalosti bych snad radsi i preskocila, nic moc s cim by se bylo verejne chlubit, oni vedi... pak kamos, kdyz napisu ze dostal sanci, vyzni to hnusne ale je to tak... a rozhodne se po trech dnech zahodit desetimesicni snazeni kvuli slecne, ktera je stejne stara jako ja, bohuzel asi i hloupejsi (on k sobe mozna potrebuju nekoho na stejne inteligencni urovni - projevuje se tu v mych slovech nenavist? pochopitelne...)(nemluve o tom ze ve svych 18ti letech je "majitelkou" skoro jednleteho detatka a jeste on ani nema dost odvahy mi to rict rovnou... pak se do vseho zahadnym zpusobem zamota slecny bratr... k tomu nemam slov, naletet dvoum uplne stejnejm typum - asi sem fakt tak naivni, ze to proste neodhadnu... kdybych do tohohle vseho mela zapojit jeste skolni a rodinny problemy, tak by to stejne nikam nevedlo (ne ze by to ostatni nekam vedlo ,ale takhle kdyz se z toho vypisuju a zatezuju tim ostatni...) a ted do toho jeste jeden kamos... vubec nevim co se s nim deje, nereaguje na zpravy a tak mam strach co se mu asi mohlo stat... je to sileny vsechny pomyslny jistoty se mi rozplynuly... a to sem si rikala ze hur uz bejt nemuze... zasadne si tohle nerikejte, nahodou tomu naivne uverite jako ja a pak to fakt boli...
Nepotrebuju neci litost, spis bych ocenila trochu pochopeni, ale obavam se ze hledam trosku ve spatnych vodach... proto doufam, ze vam je mnohem lip nez me, myslim si ze svet si zaslouzi i nejaky spokojeny lidi...
napsal/a: absolutni.vetrelkyne 20:49 |
"Deníček"
Link
