Chjo,já se z toho nedostanu. Je to už pár měsíců,co umřel jeden fakt moc suprovej klučina. Měla jsem ho mocinky moc ráda...a... prostě byl moc fajn. Byl mi dobrým kamarádem,na kterýho se jen tak nezapomíná.

 Stýská se mi po něm strašně moc.

"Míro byl jsi pro mě stělesněním pochopení. Díky Tobě jsem přišla na to, co je to pravé přátelství. I když jsem se spolu rozešli, bylo nám spolu stále fajn. Vím že si tohle už nikdy nepřečteš,ale to nevadí. Ani ti tohle už nikdy nebudu moci říct a to mě strašně mrzí."

Pořád vidím jeho tvář,jeho nádherný úsměv,jeho upřímné oči. Chtěla jsem mu říct,ještě tolik věcí, ale už neřeknu. Nikdy ho neobejmu a on mě nepohladí. Život je tak nefér....

Proč jsi mě tu nechal samotnou?

Samotnou bez tvého přátelství?

Bolí to strašně moc,pořád...