Na zeleném koberci z trávy seděla dívka a k tělu si tiskla kolena nakterých měla položenou hlavu a dívala se na západ slunce a přemýšlela osvém životě. Zlaté slunce se sklánělo za město a vydávalo slabé paprskykteré dívku lechtaly na sněhově bílé tváři. Studený vítr si pohrával sLilithinými havraními vlasy a s trávou která ji obklopovala. Zavřelaoči a vzpomínala na to jak se dřív smála, bavila se s kamarády, chodilana diskotéky... Vždyť ona měla to štěstí že měla všechno co si kdypřála, dobré známky, spousty přátel, kluka který ji miloval stejně jakoona jeho.. Ale teď to bylo pryč, všechno zmizelo jako mávnutímkouzelného proutku. A teď je tady, v novém městě, s novými lidmi, úplnějiná..
Už to není ta Lilith co se smála, co měla krásné blonďaté vlasy, už to byl jiný člověk. Seděla a měla zavřené oči. Proč? Proč musím být zrovna já tady? Tisíce kilometrů od těch co jsem milovala? Proč mě musel Simon podvést? Proč?...Při vzpomínce na Simona se jí přes řasy prodrala velká slza kterárychle stekla po její tváři . Otevřela oči a podívala se na slunce. Ty se máš, vidíš všechno, jseš daleko od všech problémů, kdykoli chceš můžeš zmizet.. Proč nemůžu i já?Zvedla se a sešla kopec na kterém seděla aby se dostala zpět do "svého"nového města. Tiše se procházela ulicemi které byly ještě stálerozpálené od slunce. Vydlážděnými ulicemi se začal rozléhat zvuk.Zastavila se a zvedla hlavu aby viděla na kostelní věž. Bylo osumhodin. Jen tak stála a dívala se na věž kolem které poletovali holubi. Vy se máte, kdykoli chcete můžete odleťet kam se vám chce. Máte křídla která bych chtěla taky... Proč je nemůžu mít??..K Lilith přistoupila stará žena v dlouhé sukni, ramena měla přikrytapleteným šálem který měla přehozený i přes hlavu. Vztáhla k Lilithvrásčitou ruku v které držela červený tulipán. " Slečinko, nechcete sikoupit kytičku?" promluvila stařena chraplavým ale přesto příjemnýmhlasem. Lilith se jí podívala do vrásčité tváře. Žena měla milý úsměv,z vodnatých očí jí koukala krása a . zpod šálu vykukovaly dlouhéstříbrné vlasy. Lilith sáhla do malé kapsičky u své dlouhé černé sukněa vytáhla peníze. Vtiskla je stařeně do dlaně a už chtěla odejít kdyžjí stařena chytla za paži. " Děkuju, ať máš v životě štěstí. To je protebe." řekla a z proutěného košíku který držela v ruce vyndala rudourůži. Dívka ji chytla a přivoněla si. Zalila ji krásná vůně. Naposledsi prohlédla stařenku, usmála se na ní a zmizela . Netušila kam jde,tak dlouho to tu ještě neznala na to aby se tu vyznala. Šla kam ji nohytáhly. Stále si čichala k růžičce a když se rozhlédla aby zjistila kdeje všimla si že stojí u hřbitova. Automaticky otevřela bránu a vešladovnitř. Ještě než se přestěhovaly s rodinou sem chodila na hřbitovvždy když se chtěla odreagovat. Procházela se po úzkých uličkách klemhrobů a četla si jména a datumy úmrtí lidí. Westrová Silvie, 1987. Sandler Michael, 1996. Patrik Miller, 2006. Fraek Tomash, 2003...Procházela se dál až si všimla krásné kašny. Sedla si na její okraj adívala se na svůj odraz ve vodě. Vyrušily ji však nějaká slova. Když serozhlédla kolem sebe všimla si krásného kluka. Mohl mu být tak 19-20takže o dva roky starší než ona. Měl smaragdově zelené oči kolemkterých měl černé linky a černé polodlouhé, rovné vlasy. Stál u hrobu,v ruce držel stejnou růži kterou držela Lilith a stále něco opakoval.Lilith mu moc nerozuměla ale po chvilce byla jeho slovasrozumitelnější. " Promiň, prosím promiň že jsem tě v tom nechal.Pomiň, prosím odpusť mi to...." Lilith se na něj pořád dívala, něčím jifascinoval ale zároveň i přitahoval. Já toho kluka znám ale odkud? Nebo mi jen někho připomíná? Proč si sakra nemůžu vzpomenout?Ptala se Lilith sama sebe. Uběhlo asi půl hodiny ale ten kluk stálestál u hrobu s růží a omlouval se. Potom zapálil svíčku, položil růžina hrob a chtěl odejít když v tom zavadil pohledem o Lilith. Jehosmaragdové oči se do ní zabodly a Lilith najednou ucítila strašnýchlad. Pak zmizel. Dívka se zvedla z okraje kašny a došla k hrobu ukterého ten kluk pořád stál. Alice Brownová, 1987-2006, Nikdy na tebe nezapomenu. Promiň.. Co to má znamenat???Ptala se sama sebe. Položila růži kterou držela v ruce na hrob a pomaluodešla. Venku za sebou zavřela bránu a podívala se na nebe. Pomalu užse začínalo stmívat. Rozhlédla se kolem sebe a uviděla nějaký pohyb vekřoví. Něco ji táhlo jít se podívat co to bylo. Naklonila se a uvidělačerné kotě. Hned se k Lilith začalo lísat. Pohladila ho a zvedla aby siho mohla pchovat. Ty jsi krásná kčička, ty jsi tu sama? Tak to já si tě vezmu domů a pstarám se o tebe.Zvedla se a otočila se k odchodu. Nevšimla si že za ní někdo stojí astrašně se vylekala. Stála před ní postava oblečená v černých věcech. Vpostavě poznala kluka který byl na hřbitově. Strašně se ho lekla asrdce jí začalo hlasitě bušet ale nevěděla jestli je to leknutím nebotěma očima které ji zase začaly probodávat. " Cos tam dělala?"Promluvil mužný hlas a hlavou slabě pohodil k hřbitovu. " Nic.." řeklaLilith první co jí napadlo. " A co jsi tam dělal ty?" zeptala se klukakterý se jí pořád díval do očí. " Je tam někdo koho moc miluju.."ztišil kluk hlas a sklopil zrak. " Kam jdeš?" zeptal se najednou, jehohlas už nebyl tak tvrdý, právě naopak, byl moc příjemný a Lilith cítilajak jí celý pohlcuje. " Domů ale nevím jak, moc se tu nevyznám, bydlímtu celkem krátce." řekla a zadívala se na kotě které stále držela vrukou. " Můžu tě kousek doprovodit jestli chceš?!.." Lilith se na nějpodívala a kývla hlavou na souhlas. Šli tedy uličkami a povídali sikdyž se dostali až ke kostelu sedli si na lavičku, chvilku bylo ticho apak kluk promluvil " Mimochodem, jmenuju se Patrick, Patrick Miller" Apodal dívce ruku, Lilith jen řekla " Já jsem Lilith Creaková" apotřásla Patrickovi rukou, všimla si že na jeho zápěstí je pár jizev,Patrick zpozoroval že Lilith jim věnuje pozornost a rychle si rukávtrika přes ně přetáhl. Pak se Lilith odhodlala zeptat na to k čemuještě před chvilkou neměla odvahu " Co se jí stalo?" Patrick těžcevzdychl a řekl " Nechal jsem jí samotnou když se bála a ona se zabila,podřezala si žíly..." Lilith si všimla že se Patrickvi v očích leskneslza. Jak to ta holka mohla udělat? Vždyť měla tak krásného kluka o kterého se určitě mohla přít...U kostela seděli ještě dlouho a povídali si. Nevěděli kolik bylo,dokonce se Lilith po dlouhé době i smála. " Máš krásný oči" řeklPatrick a pak se přiblížil těsně k Lilith a políbili se. Jeho polibekbyl nádherný i když něco na Patrickovi bylo zvláštního. Možná to že ikdyž bylo horké léto on byl pořád tak divně studený, jako by mu bylazima. Líbali se dlouho pak se ale ozvaly zvony které ohlašovaly půlnoc." Už musím jít" znervózněl Patrick, Lilith se na něj nechápavě podívala" Můžeme se ještě někdy vidět?" zeptala se a všimla si že Patrick jítentokrát nekouká do očí ale stále uhýbá jejímu pohledu " Jo, možná,asi.. Třeba někdy jo, zatím sbohem." řekl a už chtěl odejít a pak seještě zastavil a řekl " Můžeš pro mě něco udělat?" Lilith se na nějnechápavě podívala a čekala co dál řekne. " Važ si života, je mocvzácný na to aby z něj lidé utíkali" Pak už zmizel. Lilith šla rychledomů a stále přemýšlela nad Patrickovou posledni větou. Doma si lehlana postel a začala si hrát s koťetem které našla u hřbitova, aninevěděla proč ale dala mu jméno Patrick, možná proto, že měl srststejnou jako Patrick vlasy, nebo kvůli očím které byly úplně stejnéjako ty Patrickovi.. Patrick Miller, to jméno už jsem někde slyšela ale nevím kde.. Přemýšlela Lilith. Její oči se najednou proměnily v úzké štěrbinky. Ne, to není možné. To není pravda..Rychlese zvedla a běžela na hřbitov. Utíkala úzkými uličkami kolem hrobů ažnašla to co hledala. Po tvářích jí začaly téct slzy, skro ani nevidělaaby si mohla dočíst vše co bylo na náhrobku napsáno. Patrick Miller, 1986-2006. Už budeme zase spolu... " On se zabil!!" Vzlykala, byla tak vyčerpaná že se posadila vedle Patrickova hrobu a stále brečela. Proč? Proč se to muselo stát? Bože proč? Zapálila svíčku na jeho hrobě, už se trochu uklidnila a zadívala se na hvězdy, zrovna jedna padala. Přeju si.. Co si mám přát? A vlastně proč..??