Leccos o lykantropii napovídá i dnešní věda, především medicína. Například vodlehlých oblastech Balkánu, kde byla víra ve vlkodlaky, upíry a jinédémony zvlášť pevně zakořeněná, se dlouho v povědomí tamního horskéhoobyvatelstva udržoval pohanský kult krve. Věřilo se, že lidská krev mákouzelné účinky, a to nejen jako prevence proti různým neduhům, ale ijako omlazující prostředek. Lidská krev byla používána i k rituálůmčerné magie ve spojení se zaříkávadly proti nemocem. Mnoho lidí trpělochudokrevností, nedostatkem důležitých minerálů a konzumace zvířecí a vkrajním případě i lidské krve zdravých jedinců byla považována zavýznamný léčebný prostředek. I lékaři, ošetřující v roce 1492umírajícího Innocence VIII., provedli drastickou transfúzi u třímladých chlapců, aby odvrátili papežovu smrt. Papež sice odmítl lidskoukrev vypít, protože to považoval za těžký hřích, ale všichni chlapci,oslabení nadměrnou ztrátou krve, následkům této transfúze podlehli.

Známéjsou i případy bestiálních vražd mladých dívek, služebných českéšlechtičny Kateřiny Bechyňové z Lažan, nebo uherské hraběnky AlžbětyBáthoryové z Čachtic, které věřily, že jim bylinné koupele s příměsílidské krve zachovají krásu a věčné mládí. Tyto, svého druhu extrémnípřípady přesvědčivě dokládají, jak byl tehdy kult léčebných účinkůlidské krve rozšířen.

Lykantropie všakměla své racionální jádro i v něčem jiném. Lze za ni dnes považovat ivelice vzácné onemocnění, které vzniká při dlouhodobém a téměř totálnímnedostatku železa a některých dalších látek v lidském organismu.Následkem absence železa docházelo například k deformacím obličejovéčásti hlavy, kdy se protahovala dopředu dolní i horní čelist a tvářtakto postižené osoby pak připomínala skutečně zvířecí tlamu. Titolidé, vyvržení ze společnosti jako »vlkodlaci«, byli nuceni žít vústraní a opatřovali si jídlo všemi dostupnými prostředky: krádežemi iloupežemi. Jejich samota po čase způsobovala vážné duševní poruchykončící nezřídka i šílenstvím a kanibalismem. Moderní medicína dokládá,že konzumace krve rozvoj lykantropie jako nemoci skutečně zastavovala,poněvadž tito »vlkodlaci« tak získávali živiny, jejichž akutnímnedostatkem trpěli. Vlkodlactví tak mělo i tohle pozadí, jež přispívalok šíření legend o převtělování »prokletých« lidí ve vlky. Podledobrozdání dnešní medicíny mohlo být vlkodlactví podmiňováno předevšímduševními nemocemi, mezi nimiž dominovalo rozštěpení osobnosti -schizofrenie, přičemž se například vliv měsíčního úplňku mohlprojevovat jako aktivátor záchvatů. Statisticky je prokázáno, že vobdobí úplňku stoupá počet násilných trestných činů i nemocí. Proto ivelmi dávné představy, že právě při úplňku dochází k oněm transformacímněkterých lidí ve vlky, nemusely být až tak neopodstatněné a vycházelyz tradic a pozorování mnoha generací. Dnes už sotva můžeme spočítat,kolik psychicky narušených osob se stalo obětmi středověkéhopronásledování čarodějnic, vlkodlaků či upírů. Jeden z nejproslulejšíchlovců čarodějnic a vlkodlaků ve Francii přelomu 16. a 17. století,Pierre de Rousteguy, se chlubil tím, že dal upálit na 600 lidí. Jak sámzaznamenal, začalo roku 1613 v kostele v Amou asi 40 žen najednouštěkat a výt. Snad šlo o projev nějaké masové hysterie, ale postiženéosoby byly obviněné z čarodějnictví a skončily na hořících hranicích. VNěmecku pak v průběhu 16. a 17. století skončilo na popravištích a vohni nejméně sto tisíc lidí pro podezření z čarodějnictví čivlkodlactví.

Jedno dnes víme jistě. Vevětšině případů šlo o oběti psychických poruch a masové hysterie, jižpomáhalo rozpoutat církevní tmářství křesťanské civilizace - jev, jenžu jiných kultur tehdejšího světa neměl obdoby. Šlo o výsledek zvrácenévíry křesťanského extremismu v té nejkrutější podobě, který zůstávátrvalým svědectvím i varováním před zneužitím jakéhokoli náboženstvípro ryze mocenské a antihumánní cíle.