Lykantropie je fenomén starý snad jako lidstvo samo. Jevšak těžké stanovit v kterém momentu vývoje se ze zvířete stal člověk astejně těžké je říci, kdy začal mít potřebu se proměňovat zpět ve zvíře.
Důvodem mohla být potřeba bezprostředního kontaktu s přírodou jakohlavním hybatelem věcí, tím kdo dává i bere. Nebo v kulturách, kde bylazvířata uctívána, mohla být proměna v ně aktem zbožštění.
Symbolika zvířat se objevuje snad ve všech kulturách a náboženstvích,které jsme měli možnost poznat. Známe různé bizoní, ptačí a vlčí muže,kočičí ženy, většina egyptských bohů a amerických Velkých duchů na sebebrávala zvířecí podobu, šamani přírodních kultur se v transu stávalizvířaty uctívanými i těmi, která bylo třeba ulovit. Od nagualismu, tedypsychického (astrálního) spojení člověka se zvířetem je velmi blízko kespojení, či snad prolnutí, fyzickému.

Podledostupných zdrojů, a že jich vpravdě není mnoho, málokterý dlak nebozvěromág rád hovoří o svých intimních záležitostech, je pravděpodobné,že lykantropii způsobuje nějaký činitel v krvi, nazvěme ho agenslycanthropus. Podle toho, jak se tento element do krve dostane, lzelykantropii rozdělit na tři druhy:
vrozená,
získaná,
naučená.

Vpřípadě vrozené lykantropie by tímto elementem mohla být dědičnáinformace, která, pokud je v krvi narozeného jedince aktivována, stáváse tento dlakem. Jako mnoho dalších dědičných vlastností, nenípravidlem, že se dlačím rodičům narodí dlak. Po mnoho generací může býttato vlastnost ukryta ve šroubovici DNA a objevit se nečekaně v rodině,kde nikdo netuší, že mají mezi předky lykantropa.

Teoriegenu, však nestačí pro vysvětlení získané lykantropie. Neexistuje totižgen, který by byl přenosný z krve jednoho jedince do krve druhého, jakse to děje při pokousání člověka dlakem. Zde se jako vysvětlení nabízínákaza. Tato teorie, ač poměrně rozšířená, se mi nezdá býtopodstatněná, nemyslím si totiž, že lykatropie je nemoc, nebo vada.
Existují také prameny, které získanou lykantropii popisují jakoprobuzení neaktivního činitele v krvi jedince aktivním, který do jehokrve přechází při pokousání. Znamenalo by to, že člověk, který nemá vkrvi obsažen agens, nemůže být pokousáním nakažen. Tuto teoriinevyvracím ani nepotvrzuji.

Vysvětlenípůvodu dlactví nabízí podle mě teorie naučené lykantropie. Domnívám setotiž, že šaman, zběhlý v přeměňování ve zvíře, mohl tuto schopnost,kterou dosud vždy aktivoval vědomě pravděpodobně v nějakém stavuzměněného vědomí, zakódovat do své krve, tak, aby ji nemusel vždysložitě vyvolávat vědomě, ale aby aktivátorem byl například úplněk, kdykmen konal obřady. Takto zakódovaný činitel mohl přecházet na šamanovypotomky, stejně jako při zasvěcovacím obřadu na šamana-čekatele, kterýtak nebyl nucen složitě se přeměňování učit. Činitel uložený v krvi setak mohl začít postupně šířit a nekontrolovatelně zabydlovat v lidsképopulaci.
Domnívám se, že potomci šamanů - zvěromágů byli postaveni před dvěmožnosti, mezi kterými nemohli volit. Buď se narodili jako dlaci bezmožnosti tuto vlastnost vědomě ovlivňovat, nebo se u nich dědičnýčinitel neprojevil, i když ho předávali dál do genové výbavy svýchpotomků. Pokud by se tito jedinci chtěli stát zvířecími šamany, museliby se přeměnu sami naučit. Domnívám se totiž, že bez znalostimechanismu spouštění přeměny, není možné ji vědomě provádět, přestožese u jedince dlačí činitel v krvi nachází.

Pokudse tedy chtěli stát šamany, museli nastoupit složitou cestu hledání anásledné přeměny někde v buněčných strukturách vlastního já,spouštějící řetězovou reakci měnící samotnou podstatu jejich tělesnéhobytí.
Domnívám se, že složitost této přeměny je na hranici našeho chápání.Domnívám se, že je k ní potřeba jistá dávka počáteční energie nutné kpřesunu elementárních částic uhlovodíkových vzorců. Domnívám se, že čímje zvíře, do kterého se mág přeměňuje méně biologicky příbuzné člověku,tím je tato potřebná energie větší. Také si myslím, že přeměna vezvíře, které je objemově menší s sebou nese potřebu komprese tělesnéhmoty, která se při přeměně zpět může projevit například silnoudehydratací nebo úbytkem tělesné hmotnosti. Tělo se při kompresizbavuje vody, která tvoří jeho značnou část, odpařením do vzduchu. Částtělesné hmoty, která by menšímu zvířeti přebývala, nebo ho činilapříliš těžkým, je převedena do antihmoty, tak, aby byl objem tělesnéhmoty v trojrozměrném prostoru vyvážen.
Domnívám se, že přeměna vyžaduje hlubokou znalost vlastní fysiologie,somatologie, histologie, biochemie a neméně hlubokou znalost o zvířecímdruhu, ve který se mág proměňuje. Také znalost fyzikálních zákonůnašeho světa, elementárních částic, transformace energie a to nezbytně,protože celý proces proměny je zřejmě energeticky náročný.
Jakákoli i drobná chyba například při změně struktury DNA by mohla zapříčinit nevratné zhroucení fysického těla.

Domnívámse, že zvěromágové, kteří svou proměnu provádí vědomě a i ve zvířecípodobě udržují kontinuitu své osobnosti, myšlení, vzpomínek avlastností, stejně jako dlaci užívající lektvary na zachování "zdravéhorozumu", mohou být důkazem, že duše se v lidském těle neváže k žádnéčásti jeho fysis, že nesídlí ani v mozku ani v srdci, protože v těchdochází při přeměně ke změnám, zvlášť v mozku zásadním, které by jistězapříčinily ztrátu částí tohoto souboru, který nazýváme duše.
Dlaci a tedy i zvěromágové jsou známi svojí provázaností s astrálnímsvětem. Astrální protějšek bytosti v podobě jakési aury je svázán sjejím fysickým bytím bez ohledu na jeho formu. To mě vede ke spekulaci:
Pokud existuje pro všechny fysické formy jedné bytosti jeden astrálníprotějšek, nebo chcete-li jedna duše, je to pro dlaky, kteří svýmdlactvím trpí, naděje. Domnívám se, že vydají-li se cestou vnitřníhopoznání a nebudou-li se sami sobě vzpírat, ale naopak svou dvojakoupodstatu hluboce vnitřně přijmou, mohou ji skrze svou astrální podstaturozumově ovládat, protože jejich duše je přenosná do jakékoli jejichfysické formy.