Otevřeným oknem vnikal do místnosti chladný vzduch. V místnosti bylslyšet zvuk deště a tiché vzlykání. Alice seděla na posteli a potvářích jí tekly horké slzy které jí kapaly na bílé tričko. U okna stálmuž. Chlapec měl krásné černé vlasy které mu padaly přes jehosmaragdové oči kolem kterých měl černé linky. Koukl se na město, vhlavě mu hýřily myšlenky, ale nijak moc je nevnímal. Kdykoli chtělnějakou zachytit ztratila se. Záclony které byly na okně se tiševznášely a připomínaly tančící dívku. Patrick se zhluboka nadechl apodíval se na Alici. Je tak krásná a nevinná pomyslel si a přistoupil blíž k posteli.

Alice stále seděla a tiše vzlykala. Byla předkloněná a přes ramena jí padaly dlouhé, vlnité vlasy. Tak krásná...Doznívalo Patrickovi v hlavě. Klekl si k posteli a chytil jí za ruku.Alice pozvedla hlavu a koukla se na něj čokoládovýma očima. Alici sehonila hlavou jen jediná otázka a to Proč? Patrick jí stisklruku o něco víc a druhou rukou jí dal vlasy z obličeje. Dívka měla vočích strach a když k jejímu obličeji přitáhl ruku trhla sebou. ,,Zůstaň tu se mnou. Prosím!" špitla Alice a hluboko se zadívala doPatrickových očí. Ten se lehce pousmál a odvrátil hlavu aby se nemuseldívce dívat do očí až jí bude muset odpověďet na její prosbu. ,,Nemůžu, je mi to líto ale.." nestačil ani doříct odpověď když ho Alicepřerušila. ,, Proč?" zeptala se a rozbrečela se ještě víc. ,, Musímodejít, je mi to líto ale já prostě musím." řekl Patrik a díval se nasvou ruku která držela Alicinu. ,, To není odpověď na mou otázku, ptalajsem se proč?" řekla trochu hlasitěji a snažila se, aby se nerozbrečelaještě víc. Patrick slabě zavrtěl hlavou a podíval se Alici do očí ,, Jeto hodně důležité, závisí na tom všechno." Alice znovu sklopila hlavu ado očí se jí znovu začaly drát slzy. Rychle se jí kutálely po tvářích apak jedna z nich přistála na její ruce kterou stále Patrick pevněsvíral. ,, Já se tu ale sama bojím, co když zase přijdou." řeklapřiškrceným hlasem a dívala se na své nehty. Černý lak byl místyoprýskaný, né jako ten na Patrickových. Proč mě musíš tahle týrat? Proč tu nemůže zůstat? Proč mě všichni opouští? Jsem tak sama. Tak strašně sama.Pomyslela si Alice. Patrick se na Alici vážně podíval a lehce jí chytlza bradu aby se mohl Alici podívat do očí. Alice zvedla hlavu apodívala se na Patricka. V jejích očích byl vidět strach a prosba,prosba aby s ní zůstal. Patrik se jí chvíli díval do očí a pak jípolíbil. ,, Je to jen výplod tvé fantazie. Ty stíny a všechno možné covidíš, tak to není pravda. Všechno se to stává tady, ve tvé hlavě."řekl a prstem jí ukázal na hlavu. ,, Jen ty.." už nevěděl jak má dálpokračovat. Zase se zhluboka nadechl a pak tiše pokračoval ,, Jen ty tomůžeš ovlivnit. S tím ti já nepomůžu." Alici po tvářích tekly proudyslz, tiše vzlykala a pak se snažila promluvit ale jako kdyby zapomnělamluvit. Nemohla si vzpomenou na nic. Patrick toho využil a dálpokračoval ,, Musíš s tím bojovat, nepomůžu ti ani já, ani žádný doktorjak si myslela tvoje matka. Všechno je jen a jen na tobě." Alice seznovu snažila promluvit ale její hlas zněl strašně tiše a chraplavě aproto k jejím ústům Patrick naklonil blíž svou hlavu. ,, Všechno se tozhoršuje, jak s tím mám bojovat když kamkoli se podívám tak je vidím.Možná.. Možná že kdybys tu byl se mnou tak by časem zmizeli." Patrickse na ní vyděšeně podíval ,, Jak se to zhoršuje?" Alice zamrkala apřiškrceným hlasem pronesla ,, Vidím je stále častěji, ty zvuky a tystíny.. Děsí mě to! Když se podívám do zrcadla tak ji vidím. Když jsempřišla k ní domů, ležela tam na zemi, měla znetvořený obličej a ten jávídám v zrcadle.." Patrick koukal na Alici udiveně. Musela toho tolik zažít.Věděl že před pár měsíci někdo brutálně zabil její kamarádku. Alicebyla ta, která ji našla. Před okny se ozvalo zatroubení. ,, Taxi už jetady, za pár dnů jsem tu, neboj. Slibuju že už pak nikam nepojedu abudu jen s tebou." Naposled Alici políbil, popadl svůj kufr který leželvedle postele šel ke dveřím. Za chvíli byl pryč. Alice začala strašněnahlas brečet. To co v sobě poslední dvě hodiny dusila bylo teď venku.Brečela dlouho, potom si lehla na postel a vyčerpáním usnula. Zdál sejí krásný sen. Patrick nikam neodjel. Zůstal s ní... Alici probralstrašný výkřik. S trhnutím se posadila na posteli a začala se rozhlížetpo pokoji. Co to bylo? tiše se dívala na tmu před sebou a přemýšlela co to bylo za zvuk. Já jsem ale blbá, je to jen v mé hlavě? Ale co když ne? Co když se někomu něco stalo?Rukama šmátrala ve tmě a hledala vypínač od lampičky kterou mělapoloženou na stole. Konečně ho našla. Místnost zalilo slabé světlo.Vstala a přešla k oknu. Dívala se ven ale na ulici nikdo nebyl. Co to sakra bylo?Chvíli se ještě dívala na ulici jesli neuvidí něco podezřelého a pak sepomalu otočila a koukla se na stěnu na které bylo velké ozdobnézrcadlo. ,, Ne! Ne!" Začala opakovat a rychle dýchala. Tváře se jízalila slzami. V zrcadle vedle sebe viděla postavu. Byla to dívka sblond vlasy, obličej měla celý pořezaný a na bílé noční košilce mělakrvavé skvrny. Byla to Karina. Její nejlepší kamarádka. Já nejsem blázen! Nejsem blázen!Postavě v zrcadle se začaly pomalu pohybovat rty. ,, Pomoz mi, prosím.Alice! Proč jsi mi nepomohla. Já nechtěla umřít. Alice! Prosím!"Postava začala křičet. Alice nemohla popadnout dech. Propukla vhysterický pláč a dlaněmi si zakryla uši. ,, Ne, to není pravda! Tyjseš mrtvá! Je to jen v mé hlavě! Ty jseš mrtvá! Patricku kde jsi? Kdejsi když tě potřebuju! Je to jen v mojí hlavě, musím tě z ní dostat!Jseš mrtvá! Ty neexistuješ!" nejistými kroky přišla k zrcadlu apokračovala ,, Ty jseš mrtvá! Nech mě být!" rozmáchla se rukou azrcadlo rozbila ale ve střepech byl stále vidět Karinin obličej. ,,Nech mě být! Já se nedám!!" vykřikla a popadla jeden střep. ,, Udělejto Alice, ty víš že to tak chceš! Na co čekáš? Udělej to! Slyšíš?Toužíš po tom! No tak, dělala jsi to už mockrát tak proč se dneska takbojíš?" Ozývalo se pokojem, Alice se posadila na postel a dívala se nastřep. Mám nebo ne? Rozmýšlela se, nakonec se podívala nasvoje zápěstí které hyzdilo pár nepatrných jizev. Přiložila k němustřep a zatlačila. ,, Au, to bolí. Já nechtěla, takhle jsem to přecenechtěla.." vzlykala Alice a přiložila si ruku k břichu. Její bílétryčko se začalo zalívat krásnou rudou tekutinou. ,, Takhle to nemělodopadnout, takhle ne!" vzlykala. Její tělo bylo těžké, teď už s tímnemohla nic dělat. Pomalu otočila hlavu a zadívala se na zeď kde viselafotografie usmívajcího se Patricka. ,, Miluju tě! Promiň.." šeptla apoložila se na postel. Povlečení kolem ní se začalo taky zbarvovat doruda. V uších jí začal znít Patrickův hlas Taxi už je tady, za párdnů jsem tu, neboj. Slibuju že už pak nikam nepojedu a budu jen stebou. Budu jenom s tebou. Jenom s tebou. Alice se lehce pousmála,, Budeš jen se mnou? Dobře, tak já na tebe počkám. Budu čekat tady apak už tě nikam nepustím lásko. Moc tě miluju jen lituju toho že už tito nikdy nebudu moct říci. Promiň Patricku, promiň. Sbohem.." Na tvářijí zůstal lehký úsměv ale už nic nevnímala. Byla tam kde už dávno mělabýt..