Sebepoškozování představuje chování bez vědomého a cíleného záměruzemřít, jehož důsledkem je poškození tělesné integrity. Přesná definicetakového jednání je nesnadná a nemá charakter přesné klinické deskripcea klasifikace.

Sebepoškozování v klinickém slova smyslupředstavuje kategorii, která má sociální kontext a sociokulturnípozadí. Zacházení s lidským tělem je determinováno sociálnímiokolnostmi a rituály, které mají kulturní a sociální význam. Tytookolnosti rozhodují o tom, které zásahy do lidského těla lze pokládatza konvenční normu (např. tetování nebo piercing) a které již majícharakter sebepoškozování v patologickém slova smyslu.

Budeme charakterizovat termíny, které se vyskytují v odborné literatuřea popisují patologické sebepoškozující chování. Je zřejmé, žesebepoškozující a suicidální chování se odlišuje, ale toto odlišenínebývá vždycky v klinické praxi snadné.

Automutilace (self-mutilation)

představuje sebepoškození, kde nejčastější motivace vyplývá zpsychotické poruchy a sebepoškození může mít symbolický význam.Příkladem je automutilace zaměřená proti části těla (např. ruce,genitáliím, očím, jazyku) symbolicky vyjadřující patologické pocityviny a sebepotrestání při těžké depresi. Bizarní automutilace se mohouvyskytnout u pacientů trpících schizofrenním onemocněním. Automutilacese může také vyskytnout jako vedlejší produkt neobvyklých sexuálníchpraktik sadomasochistického charakteru nebo u osob s poruchamiosobnosti v zátěžových situacích, jako je např. trestní stíhání, pobytve vězení, nedobrovolná hospitalizace, a může mít účelový charakter.

Sebepoškozování (self-harm, self-injury, self-wounding)

jetermín, který je nejčastěji spojován s vědomým, záměrným, častoopakovaným sebepoškozováním (sebezraňováním) bez vědomé suicidálnímotivace, v němž dochází k narušení tělesné integrity, bez závažnéholetálního dosahu. Nejčastěji jde o řezná poranění kůže, zápěstí,předloktí, hřbetů rukou, škrábance, vyřezávání znaků do kůže. Ksebepoškození bývají používány ostré předměty, např. žiletka, sklo.Další formou sebepoškození je popálení, např. cigaretou nebozapalovačem. Uváděné motivy pro sebepoškození jsou rozličné, nejčastějiuváděným motivem bývá pocit vzteku na sebe samého, úleva od napětí,někdy též přání zemřít. Sebepoškozování je považováno za jeden ze znakůnarušené osobnosti, nejčastěji hraničního charakteru. Někteří autořiovšem sebepoškozující chování koncipují spíše jako návykovou poruchu(addiction) než jako znak specifické poruchy osobnosti. Do okruhusebepoškozování bývá zahrnováno i předávkování léky, které je opakovánoa není u něj patrný přímý suicidální motiv. I když v sebepoškozujícímchování můžeme nalézt apel na okolí, nebývá snaha o získání pozornostiokolí jediným motivačním mechanismem.

Syndrom záměrného sebepoškozování (deliberate self-harm)

představuješirší pojetí sebepoškozujícího chování, které je vydělené z kategoriesuicidálních pokusů a zahrnuje sebepoškozování jako specifickýpatologický projev u poruch osobnosti (hraniční, histrionské,disociální, mnohočetné poruchy osobnosti), nebo u pacientů s poruchamipříjmu potravy (zejména mentální bulimie) a pacientů závislých nanávykových látkách.

Syndrom pořezávaného zápěstí (wrist-cutting, slashing)

má charakter sebepoškozování, v němž dominuje pořezávání, typicky nazápěstí a předloktí, které nemá vědomý suicidální motiv. Popisuje se,že afektivní projevy, které provázejí sebepořezávání, mají specifickoudynamiku a průběh. Pacienti prožívají tenzi a dysforii. Sebepořezánívede k úlevě a k opakování tohoto jednání. Osoby, které se pořezávají,mají snahu proti tomuto jednání bojovat, ale při snaze ovládnout seprožívají napětí, dysforii a vztek, afektovou kombinaci, která vede kopakování sebepoškozujícího jednání.

Předávkování léky (self-poisoning, overdosing)

představujeneindikované, nepřiměřené nebo nadměrné užití dávky léků bez zřetelnéhosuicidálního úmyslu. Předávkování bývá často opakované. Může jít oléky, které byly pacientovi předepsány nebo které patří někomu zrodiny, ale i takové, které náhodně najde v domácí lékárničce.