Každý člověk na světě může za určitých podmínek z ekonomické globalizace těžit

Tvrzení uvedené v nadpisu je jednoznačně pravdivé a obhajitelné. Samozřejmě záleží na úrovni pohledu. Z „neglobálního“ pohledu můžeme říci, že lidem v tom a tom regionu globalizace práci bere, že na jejich úkor se obohacují státy vyspělého S(s)everu…Ale pravdou je, že z globálního pohledu posunuje globalizace celý náš svět směrem k větší vyspělosti, ať máme na mysli ekonomickou vyspělost, či dostupnost informací, což je věc, kterou je málokdo schopný ocenit v plném rozsahu.

Základní předpoklad mého názoru tkví v tom, že zvyšování úrovně států prvního světa vytváří podmínky prozlepšení životních podmínek, tj. všech ukazatelů Indexu lidského rozvoje,v zemích méně vyspělých. Je pravdou, že tyto státy možná budou fungovat pouze jako montážní haly pro státy vyspělejší, ale pořád to znamená vyšší zaměstnanost, více peněz v ekonomice a z toho vyplývající podmínky pro celkový rozvoj. Nabízejícím se příkladem pro toto je Čína, která sice je jakousi montážní halou pro vyspělejší státy, ale ve spojení s rozumnou hospodářskou politikou je nyní na téměř neuvěřitelném vzestupu. A dá se říci,že k tomu přispívá i politický systém země, který dovoluje dobrá hospodářská a maloplošně špatná „lidská“ rozhodnutí efektivně vynutit. Záměrně nepíši přímo „rychlejší“ či „lepší“ rozvoj, protože je vždy na představitelích daných států, jak tyto podmínky zužitkují a kolik urvou z pomyslného koláče, který jim rostoucí ekonomika nabízí. Zvláště na příkladu některých afrických států (např. Ghana) je jasně vidět, že spojení chamtivosti a korupce nepřekoná ani nerostné bohatství a případná snaha bohatších států o pomoc.

Na základě předchozích odstavcůby se daly státy dle dopadů globalizace rozdělit takto:

Globalizace sama má mnoho úrovní. Tou nejdiskutovanější spolu s globalizací ekonomickou je globalizace informací. Ta dělá ze světa jednu velkou globální vesnici, což je vžitý termín, který poprvé použil Mac Luhan. Tento typ globalizace umožňuje jednu pro chudý svět zásadní věc – sledovat utrpení v přímém přenosu. Což zní možná docela tvrdě, ale chudým státům se dostává pomoci hlavně díky politikům zemí vyspělejších, kteří musí brát v potaz názor veřejnosti. A živý vstup stanice CNN z afrického států sužovaného hladomorem jistě podníti touhu pomoci a změnit situaci ve více lidech, než dva měsíce staré fotografie v magazínech jako na začátku 20. století. Dobrým příkladem je pomoc lidem postíženým cunami v Indii a Thajsku před ??????, kdy celý svět se zpožděním pouhých desítek minut věděl o situaci a zvedla se obrovská vlna solidarity, která pomohla postiženým přečkat katastrofu.

Další úrovní je globalizace vědy, lépe řečeno zrychlení vědeckého vývoje díky globalizaci. Z toho ekonomicky profitují hlavně ty nejvyspělejší státy. Ale pokud odhlédneme od ekonomiky,stačí si vzpomenout na několik let trvajíci diskuse o nasazení geneticky vylepšených plodin v Africe, dostupnost kvalitnějších lěků proti nemocem všude na světě a je jasné, že z tohoto profituje celý svět.

Diskutabilní je globalizace kultury. Stíraní diverzity kultury je z většiny pohledů politováníhodné a špatné. Ale čistě racionálně vzato, dá se označit i jako pozitivní. Kulturní tradice a pověry často brání ekonomickému rozvoji a zdravotní péči. Stačí zmínit pověry okolo AIDS v Africe nebo kastovní systém v Indii a je jasné, že euroamerická kultura na celém světě by mohla situaci na mnohých místech zlepšit, ač by to bylo antropologům líto.

Čím dál více lidí na světě jev současnosti jasné, že globalizace není volbou, která může být odsouhlasena nebo odmítnuta. Je to spíše nový světový systém či pořádek, který je nevyhnutelný. Podle zastánců globalizace, mezi které se řadím i já, je to ta nejkratší a nejspolehlivější cesta k vývoji světa směrem k politické, sociální a intelektuální vyspelosti. Stručně řečeno, změnit svět k lepšímu lze plošným aplikováním globalizace. Z tohoto pohledu se může zdát, že euroamerický svět vytváří něco jako diktaturu a je ohrožením pro možnost volby na mnoha úrovních. Což je pravda, ale lze zde poukázat na paralelus vývojem Číny – pro světlé zítřky jsou potřeba určité oběti. Globalizaceje cestou, jak vytvořit svět bez hranic, svět kde převládají trh a peníze. Což má mírně pejorativní nádech, ale při hlubším zamýšlení je to cesta k prosperitě. Ovšem součástí této snahy musí být snaha o překlenutí nejrůznějších rozdílů mezi státy, zvláště těch, které jsou brány jako ukazatel již zmíněného Indexu lidského rozvoje.

Ohrožením této cesty ke zlepšení podmínek všech lidí na světě jsou dvě věci – politická a ekonomická svoboda.Oboje je do určité míry omezováno již nyní, čímž myslím hlavně Evropskou Unii, která ač v zásadě prospěšná organizace, svými směrnicemi a nařízeními zvláště ekonomickou svobodu určitým způsobem omezuje a snaži se toky zboží atím pádem i peněz určitým způsobem regulovat. Ovšem dělat do to té míry, kde by bylo zabráněno jistému propojení se světovou globalizací by bylo vysoce kontraproduktivní, takže myslím, že k tomu nedojde.

Obecně tedy globalizace opravdu těži většina lidí na světě a bude z ní těžit lidí čím dál více. Lidé,kteří z ní netěží mohou dávat vinu buďto svým vládám anebo sobě, ale natomuto jevu jako takovému.