Můj přítel pavouk Pedro
Jednou, když jsem po dlouhé době uklízel svůj pokoj,zjistil jsem, že za postelí mám kus kuřete(měsíc stará večeře). Když jsem si vzal dvouvrstvé gumové rukavice s úmyslem ho uklidit uviděl jsem, že je obsypáno mouchami. Čekal jsem, že když kuře uklidím mouchy zmizí, ale ty nejen že zůstaly, ale vrhly se na další zbytky jídla v mém pokoji a na problém bylo zaděláno. Za týden mouchy snědly všechny potraviny v stádiu rozkladu, které našly. Potom měly hlad a za potravou se neohroženě vrhaly i do mých úst, když jsem jedl.Obdivoval jsem sice jejich odvahu, ale moc příjemné mi to nebylo a rozhodl jsem se, že s tím něco udělám.Zkoušel jsem je vystrnadit sprejem, ale kromě vlastní otravy to žádný velký účinek nemělo.
Rozhodl jsem se, že si pořídím pavouka.Vzal jsem z půdy jednoho a pojmenoval ho Pedro.Vypustil jsem ho dopokoje s přesvědčením, že si mouchy najde a v klidu zlikviduje. Ale mýlil jsem se. Když jsem se příští ráno probudil narazil jsem hlavou na cosi.... Pedro si nad mojí postelí vytvořil velkou pavučinu a trůnil uprostřed ní. Zdálo se mi, že se na mě výsměšně dívá. Ale nebyl jsem si jistý. Další ráno, když jsem hlavou opětnarazil na pavučinu, jsem zjistil, že mám ve vlasech asi tři mouchy ve stádiu rozkladu,takže Pedro snad začal plnit svůj úkol.Další dny Pedro mouchy likvidoval ve velkém,protože každé ráno jsem ve vlasech nacházel velké množství much.Začínal jsem mít Pedra rád čím dál víc, večer jsem mu vyprávěl pohádky,ráno jsem ho chválil a sděloval jsem mu všechna má tajemství. Pedro vždy bez hnutí poslouchal moje příběhy a zaujatě se na mnedíval.Musel jsem na něj přes den myslet a i při jinak velmi zajímavé literatuře jsem se od něj v myšlenkách nemohl odtrhnout.Maminka se divila, jak je možné , že mam rád pavouka, když dříve jsem všechny jeho druhy dosti nevybíravě likvidoval.
Pedro za dva týdny snědl všechny mouchy a bál jsem se, aby neumřel hlady.Tak jsem místo učení se literatury běhal poloukách a mezích a chytal pro něj mouchy. Pedro rostl a brzo jsem zjistil, že kolem něho je pět malých pavoučků. Zhrozil jsem se, protože jsem nevěděl, jak budu pavoučky krmit ,a takjsem přestal chodit do školy a celé dny jsem chytal mouchy. Zdálo se mi, že jich nechytám dost, koupil jsem tedy krávu a muchjsem měl hned dost a dost. Ale neměl jsem čím živit krávu acelé dny jsem místo chytání much obstarával trávu. Za rok Pedro bohužel umřel, ale pavouky jsem měl v celém bytě. Musel jsem dokupoval krávy a pavouci se vesele množili.
To bylo před dvěma roky.Teď v mém bytě není kvůli pavoukům k hnutí.Much je dost, ale velkokapacitní kravín už nestíhám obsluhovat.
O půl roku později:
Pavouci jsou všude.Krávy mi spí vposteli a much mám opravdu dostatek.Tento dopis píšu z posledních sil.Všechno to začalo jedním pavoukem.Už nemám místo k životu.
Už nemůžu dál . . . .
Super neee? Depresivni konce jsem mel rad uz tenkrat koukam. Coz mi pripomina ze mam depresi :D. A ten poetismus ve vete "...nemel jsem cim zivit kravu, cele dne jsem misto chytani much obstaral travu" je proste super.
No nic, pampala