Zakrýt si uši a neslyšet, zakrýt si oči a nevidět, sebe sám. Neslyšet ty lidi, ta slova plná bolesti. Nevidět svou tvář v zrcadle a – nevidět ty lidi, ty tváře, jak s potměšilým úsměvem se dívají – pořádse dívají, ve dne v noci… zpocený strachem se budíš – zase ty tváře jenom kolem tebe. Bojím se budoucnosti. Ony se vrátí, všechno se stále opakuje, snad až zemřu – ať mě čeká nebe nebo peklo nebo snad jen temnota vždy to snad bude lepší než žít s nimi! |