Kamínku, kamen i– chci ti dát dar, dar ze všech nejvzácnější, dar života a dar citu, chceš? Bože, velice moc ti děkuji za nabídku tvého daru, avšak nemůžu a nechci život ani cit. Bolestí a smutkem by má duše zašla a život tak předčasně by zkrátila mi. Nemůžu se s citem v srdci dívat na bolest a žal světa. Puknul bych neskonalým zármutkem. Jsem kámen, bez citu se dívám na láskou zmírající dívky, co život si berou a nechají po sobě jen prázdnotu. Jsem pln, pln sebe, nechci život. Dej ho těm dívkám, co se jejich lebka o mne tříští pro jednu hloupost citu. Dej ho dětem, co ve válce zahynuly dřív, než doopravdy začaly žít. Dej ho ptáčkům, co z větví otráveni padají na zem. Zkus zpátky slepit střípky toho, co člověk tak bezcitně rozbil. |