Zakrýt si uši a neslyšet,
zakrýt si oči a nevidět,
sebe sám.
Neslyšet ty lidi,
ta slova plná bolesti.
Nevidět svou tvář
v zrcadle a –
nevidět ty lidi,
ty tváře, jak s potměšilým úsměvem se dívají –
pořádse dívají,
ve dne v noci…
zpocený strachem se budíš –
zase ty tváře jenom kolem tebe.
Bojím se budoucnosti.
Ony se vrátí, všechno se stále opakuje,
snad až zemřu –
ať mě čeká nebe nebo peklo
nebo snad jen temnota
vždy to snad bude
lepší než žít s nimi! |
