Sám v davu lidí, stojí
opuštěn ten, co jiný
se zdá býti.Všichni
o něm vědí, ale nevidí,
co skrývá se v něm.
Pod povrchem kůže vřou,
citů naplněn nemá
kam jít, kam odložit
tu bolest, co nikdo
nevidí. „Ten, ano, ten to je!“ ukazují ti stejní
a přesto tak jiní lidé.
Smích, co jiným zvedá
koutky úst a hvězdičky
v očích rozsvěcí, jiným
při něm mrznou ústa
a v očích všechno pohasíná. |
