Absynthia   06.Prosinec 2007


Tvé zelené oči jsou jako drogy a jedy
jimiž si mě zaslepila . . .

Volám po Tvé náruči v níž neusnu bezpečně.
Dychtím po hořkosti,
kterou mi vléváš do těla.
Já toužím věnovat Ti první polibek
v kterém jsou všitá semínka nenávisti.
A tak moc Tě prosím,
abys mě utopila v kapkách melancholie . . .

O, jakou temnotu to s Tebou uctívám?
V jakým světě to s Tebou žiji,
že nerozpoznám co je skutečné a co ne?
S jakým hněvem utíkám z tohoto světa,
jen abych byl daleko od Tebe
A přesto po Tvém boku chci se smát,
jako by mi patřil svět . . .

Omámen Tvým parfémem
zapomínám Kdo jsem, Absynthio.
Zaplaven Tvou chutí necítím zranění,
tak vdechuj do mě život jeden po druhém tak,
jak to umíš jen Ty
a zbav mě slz co mě objímají . . . napsal/a: bibi666 20:05 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář

adelinne 17.01.2008 18:39:06

přemyšlím co je horší jestli absinthia-lahev nebo jestli absinthia-žena.. obě umí být stejně zrádné.. a tys to tu moc krásně popsala...