Věř mi... 17.Duben 2007
Byls tak zlomený a plakal si,Tvé sny se rozplynuly a ve svém srdci nosíš zahanbení.
Ty víš, že není modlitby, která by utišila Tvou bolest.
Stál si tam tak zlomený a plakal si, ale byl si tak krásný, jasná zář vyzařovala z Tvého nitra jako bílé paprsky svatého nebe.
O, miláčku, jak Já tě miluji.
Mé tělo hoří plamenem Lásky, když Ty promlouváš.
Tvůj hlas je to, pro co bych dokázala zabít, jen abych ho znovu slyšela a cítila to vzrušení v mém těle.
Ležels tam tak zlomený a plakal si, ach, miláčku, tohle je tak směšná tragédie, tak nech mě, abych ukončila Tvé trápení a přivítala Tě ve svém náručí.
Nech, abych zabila Tvou maličkost, která nás spoutává okovy a dovol mi ukázat Ti, co je to Láska...
Umírals tam tak zlomený a z Tvých očí tekla krev Andělů...
Ach, tak řekni, miláčku, co cítíš, když víš, že tu jsem s Tebou a s Tebou umírám?
Zkus mi, prosím věřit a všechno bude zase v pořádku.
napsal/a: bibi666 18:34 | Link
